Ultramaraton Backyard v klasické podobě je velmi populární „nekonečný“ běh. Každou hodinu musíte uběhnout 6,7056 km (tempo 100 mil za 24 hodin). Chvilka odpočinku a po zaznění gongu opět na trať. Kdo vydrží nejdéle, vyhraje (nemůže ale pokračovat dál). Podobné závody většinou trvají několik dní, což by mě moc nebavilo. Co takhle vylepšit každé kolo povinným pivem? Napadlo mě loni. A myšlenka na pivní ultramaraton Beer Backyard Ultra byla na světě. V Pivovaru Svijany jsem získal krom pivní podpory i nápad na poetický podtitul závodu: „Dej si Máz a mazej dál…“
Spolu s tchánem Alešem jsem proměnil naši malou zahrádku u domku v Lysé nad Labem v zázemí závodu. Převlékací stan, stany s občerstvením, dvojitá pípa, několik sudů piva, stany na spaní… Chybět nemohl ani startovací gong nebo tabule s průběžnými výsledky. Nicméně jednu věc jsem nečekal. Naše brána na dálkové ovládání před parkovacím stáním (kde se každé kolo startovalo a brána se v čase x:59 otvírala) není úplně konstrukčně dokonalá a při pohybu vydává nepříjemný drkotavý zvuk. Zcela právem byla v průběhu závodu nazvána Bránou do pekla.
Slavnostní zahájení jsem naplánoval na čas 10:45, tedy na první pivo po prvním kole. Ve sluncem zalitém dni to byl menší přešlap. První doběhla Radka Churaňová, která přijela jen symbolicky na 2-3 kola, půllitr piva v ní ovšem zmizel za rekordních 20 vteřin. U ostatních dobíhajících to bylo podobné. Místo slavnostního zahájení si každý stačil přiťuknout maximálně s borcem doběhnuvším před ním a po něm. Žízeň v prvních kolech byla opravdu veliká a někteří jedinci si chodili i přidávat.
Atmosféra závodu byla parádní a 5 kol zvládli všichni, což ani v klasickém Backyardu není samozřejmostí. Někdy v té době se nám startovní pole rozdělilo na 3 skupiny. První si vytvořila rekord v počtu uběhnutých kilometrů, druhá v počtu vypitých piv a třetí (nejambicióznější) zatím nepředvedla nic. Zatímco profi běžci si během dlouhých závodů měří hodnotu laktátu, zde si několik jedinců zapisovalo hodnoty alkoholu. Kolísající hodnoty by na nějakou hlubší vědeckou studii patrně nestačily.
Sebekouzelnější závod se neobejde bez drobnějších incidentů. Při předzávodním večírku se tchán s dvojicí startujících rozhodl, že spát se dnes nepůjde. Hrozbu narušení závodu jsem vyřešil intelektuálně – vyřazením pípy pomocí jističe zahrada – zásuvky. V prvním kole závodu Radka lamentovala, že je zvyklá startovat s policejním doprovodem. Ujistil jsem ji, že u nás je to malinko opačně a s úderem gongu po 22 hodině městská určitě dorazí. A v jedné po závodní rešerši jsem si přečetl kritiku o nevyznačení trasy (obdélník o 3 zatáčkách doleva). Vy mladší, zkuste si na Netflixu místo nekonečného seriálu o investigativní novinářce popisující taneční zábavy pustit seriál Hitler a nacisté. Myslím, že požadavek sypání mouky na cestu přehodnotíte…
Za zmínku stojí desáté kolo. Větší část startovního pole již posedávala v zázemí, vesele diskutovala a vychutnávala dobroty z grilu. Bojovnice Radka však zvládla jubilejní kolo i pivo a její výkon 10 kol – 67,056 km – 10 piv ještě dnes nedá některým mužským kolegům spát… Její manžel v roli nečekaného taxikáře z famózního a obdivuhodného výkonu nadšen tolik nebyl. Sportovně je třeba dodat, že hned druhý den šla česká rekordmanka dvoufázový trénink.
Mým tajným favoritem byl nejrychlejší ze startujících Lukáš Kozlík. Přípravě na závod věnoval opravdu hodně. Když v březnu během šestihodinovky na Julistce odbíhal každých 6 km do stánku na jedno točené, jeho tchán, jinak atletický činovník, na tribuně nevěřícně kroutil hlavou, koho si to milovaná dcera Maruška vzala za manžela. V jedenáctém kole jsem běžel celkem v klidu v čele, v polovině kola se však kolem mě Lukáš přehnal v závodním tempu a zmizel mi z očí. Ovšem po 2 km jsem jej opět spatřil. Vrávoravým krokem kráčel oblíbenou polabskou cyklostezkou. Běžet jsme jej již ten den neviděli…
Ve dvanáctém kole se začalo rozhodovat o pomyslných stupních vítězů. Ondra Jerhot sice kolo dokončil, ale pivo již nevypil a připravil se tak o medaili. To Michal Činčiala dvanácté kolo i pivo zvládl a skončil bronzový. Já si v té době uvědomil, že je tma a začal shánět baterky do čelovky. To již byl večírek v plném proudu. Kamarád a orienťák Honza si po výkonu doma odpočinul a vrátil se s kytarou. 
Romantický příběh o setkání dvou panenek za vodou od mistra Záviše mě velmi povzbudil a do 13. kola jsem následně vyběhl spolu se slovenským vyslancem a zkušeným backyarďákem Milošem Slamkou.
Miloš ještě na odpis nevypadl, ale nakonec se semnou do čtrnáctého kola již nevydal. I mně už začaly těžknout nohy, tak jsem poslední kolo trochu natáhl. Nicméně pár minut před půlnocí jsem své čtrnácté pivo dopil a nastavil tak laťku Beer Backyard Ultra na 14 kol – 93,884 km – 14 piv.
Děkuji všem startujícím za společně strávenou sobotu a gratuluji k parádním výkonům. Musím vyzdvihnout tchána Aleše jako mistra pípy, Rendu a vše vypovídající online zpravodajství, Tomáše a jeho voňavý gril, Ivetu za pomoc s občerstvením, obě děti za startování i přesné zaznamenávání výsledků a samozřejmě milovanou manželku Veroniku, která vše zastřešovala. Celou akci podpořil můj dvorní výrobce iontových nápojů, Pivovar Svijany.
Tedy opět za rok?
Výsledky
1. Vondrák Zbyněk M 1975 CZE 93.884
2. Slamka Miloš M 1972 SVK 87.178
3. Činčiala Michal M 1973 CZE 80.472
4. Jerhot Ondřej M 1973 CZE 73.766
5. Kozlík Lukáš M 1989 CZE 73.766
6. Churaňová Radka F 1977 CZE 67.060
7. Bodnar Pavel M 1976 CZE 60.354
8. Eliáš Petr M 1985 CZE 53.648
9. Krajíček Filip M 1990 CZE 46.942
10. Urban Jaroslav M 1984 CZE 46.942
11. Jiřičný Martin M 1969 CZE 40.237
12. Tejkal Jan M 1981 CZE 33.530
13. Urban Jaroslav M 1958 CZE 33.530
14. Šatný Krištof M 1991 CZE 33.530
Výsledky DUV
Foto – Petra Tesařová
Foto a video z online přenosu závodu