Na Ivana!

Sobota 19.9.2020. Plzeň Skvrňany. Radek Brunner právě vyhrál hodinový závod a na 400 metrů dlouhém tartanovém oválu postupně zůstává jen malá skupinka ultramaratonců běžících závod na 24 hodin. Vše jde stále dle plánu, ale vzhledem ke skutečnosti, že jsem v podobném závodě nikdy nic neuběhl, chystám si prozíravě záchranný kruh. Na ovále se v podobném tempu pohybuje domácí Ivan Šarlinger. Po uběhnutí 50 km by rád odjel za svou rodinou, ale pro jistotu jej uprosím, aby se ráno opět vrátil mezi nás a k případnému mému slavnostnímu a premiérovému proběhnutí mety 200 km zakoupil ve večernici na rohu malého rumíka. pokračování…

All Runners Are Beautiful III: Hlavně oslavujme zodpovědně!

25.3.2019. Sedím v prosklené zasedačce se svojí projektovou manažerkou a vedeme dialog o mojí budoucnosti ve firmě. Touha válčit každý den v řadách IT totiž poslední dobou klesá a stále více uvažuji, že bych se rád více angažoval i v rodinném vinařství na Mělníku. Několikrát mi během pohovoru zvoní telefon. Kamarád Marek má být tou dobou přeci v Německu s bráchou, copak tak nutného asi potřebuje? Za několik minut zjišťuji, že se brácha v Německu kochal pohledem na oblohu a vysokozdvižný vozík mu nadvakrát přejel nohu v kotníku. Právě jej připravují na úvodní operaci… Nelehkou životní etapu mi tehdy pomáhal překonat film Grimsby. pokračování…

Dvanáctý hráč

Během zimního období se mi z různých příčin nepodařilo naběhat množství kilometrů podle svých představ. Pro tradiční březnové MČR v běhu na 100 km v Plzni jsem proto zvolil únikovou variantu a přihlásil se na doplňkový závod s poloviční vzdáleností. Sobotní plán byl následující: dopoledne absolvovat pěkný trénink a po obědě se proměnit v šíleného ultramaratonského fanouška. pokračování…

Zvlášňý běžecká škola II: Příběh Orla

Loni o Vánocích vykoukla ze srdíčkového balicího papíru běžecká knížka a já jsem byl nadšený. Jan Hanousek: Cestou Orla. Vzpomněl jsem si na slova jednoho investigativního sportovního novináře, který o Honzovi před časem napsal: Jde o atleta, kterého by na atletický stadión nepustili ani jako diváka. Ještě než dohasly všechny svíčky na lodičkách ze skořápek od ořechů, dal jsem se pln očekávání do čtení. pokračování…

Očima křečka

Nahlédnu-li o několik let zpět do běžecké minulosti, vždy jsem se snažil najít nějakou cestu, jak se v běhání zlepšit. Jenže povětšinou jedno úskalí střídalo druhé. Z atletických stadiónů mě tehdy několikrát jejich správci vyhnali. Čelovku na běhání za setmění jsem prostě neměl (!). A jediným trenérem byl Trenér číslo 2, který mí zůstal v kapse po jedné nedohrané partii hry Dostihy a sázky. Nějak samovolně jsem proto dospěl k názoru, že pro zásadní zlepšení musím začít běhat na běžeckém trenažéru, chcete-li na pásu. pokračování…

Falešný reprezentant II: Hlavně, že je večírek!

Prosinec 2020: „Kluci, to fakt nechápu, ta Vičarová nemá v osmi listopadových dnech žádnou aktivitu, naběháno 310 km, žádné delší běhy a s tím vyhraje MČR na 100 km, podivné, že?“ Červen 2021: „Tu raději nezmiňuj, na garminu má za poslední měsíc všechny tréninky kolem 5 min/km. A pak běží maraton v tempu 4:02 a za týden opět vyhraje MČR na 100 km! Určitě zveřejňuje jen lehké výklusy a pořádné tréninky nechává skryté, to považuji mezi ultramaratonci za něco fakt nepěkného…“ Cituji z diskusí s několika běžeckými kamarády. Hanka Vičarová nad mými chybnými závěry kroutí hlavou, na jednoploténkovém vařiči míchá těstoviny a ze zkoseného okna malého pokojíku hotýlku s příznačným názvem Victoria pozoruje náměstíčko, kde právě probíhají podvečerní dětské závody. Vskutku slavný závod RUN Winschoten 100 km startuje zítra ráno. pokračování…