Author: zbynekv

13. 10. 2017 „Máma se divila, že jsi mě nazval spermií,“ byla jeho první slova, která jsem uslyšel v telefonu. Samozřejmě, že jsem se při popisu naší společné a nezapomenutelné noci při Spartathlonu 2017 trochu rozvášnil, nicméně Jan Ďuk vystartoval z Akropole skutečně rychlostí spermií starého Klapzuby. Jó, byly to krásné časy, kdy se do Athén jezdilo bez manželek. Zábava dvojnásobná. A útrata? Sotva poloviční… pokračování…

pokračování…

Běhat jsem začal před 20 lety a v podstatě celou dobu jsem snil o závodu do kterého bych nastoupil v českém reprezentačním dresu. Dvě dekády utekly jako nic a najednou je to tady. Spolu s dalšími 300 ultramaratonci se řadím na dráhu atletického stadionu v italské Veroně. Mistrovství Evropy v běhu na 24 hodin začne za několik minut. pokračování…

Sobota 19.9.2020. Plzeň Skvrňany. Radek Brunner právě vyhrál hodinový závod a na 400 metrů dlouhém tartanovém oválu postupně zůstává jen malá skupinka ultramaratonců běžících závod na 24 hodin. Vše jde stále dle plánu, ale vzhledem ke skutečnosti, že jsem v podobném závodě nikdy nic neuběhl, chystám si prozíravě záchranný kruh. Na ovále se v podobném tempu pohybuje domácí Ivan Šarlinger. Po uběhnutí 50 km by rád odjel za svou rodinou, ale pro jistotu jej uprosím, aby se ráno opět vrátil mezi nás a k případnému mému slavnostnímu a premiérovému proběhnutí mety 200 km zakoupil ve večernici na rohu malého rumíka. pokračování…

25.3.2019. Sedím v prosklené zasedačce se svojí projektovou manažerkou a vedeme dialog o mojí budoucnosti ve firmě. Touha válčit každý den v řadách IT totiž poslední dobou klesá a stále více uvažuji, že bych se rád více angažoval i v rodinném vinařství na Mělníku. Několikrát mi během pohovoru zvoní telefon. Kamarád Marek má být tou dobou přeci v Německu s bráchou, copak tak nutného asi potřebuje? Za několik minut zjišťuji, že se brácha v Německu kochal pohledem na oblohu a vysokozdvižný vozík mu nadvakrát přejel nohu v kotníku. Právě jej připravují na úvodní operaci… Nelehkou životní etapu mi tehdy pomáhal překonat film Grimsby. pokračování…

Během zimního období se mi z různých příčin nepodařilo naběhat množství kilometrů podle svých představ. Pro tradiční březnové MČR v běhu na 100 km v Plzni jsem proto zvolil únikovou variantu a přihlásil se na doplňkový závod s poloviční vzdáleností. Sobotní plán byl následující: dopoledne absolvovat pěkný trénink a po obědě se proměnit v šíleného ultramaratonského fanouška. pokračování…

Loni o Vánocích vykoukla ze srdíčkového balicího papíru běžecká knížka a já jsem byl nadšený. Jan Hanousek: Cestou Orla. Vzpomněl jsem si na slova jednoho investigativního sportovního novináře, který o Honzovi před časem napsal: Jde o atleta, kterého by na atletický stadión nepustili ani jako diváka. Ještě než dohasly všechny svíčky na lodičkách ze skořápek od ořechů, dal jsem se pln očekávání do čtení. pokračování…

pokračování…

„Tak jsem tě přihlásila na ten hospic,“ prohlásila manželka jedno letošní říjnové pondělí. Oznámení jsem přešel bez mrknutí oka a s hrdostí sobě vlastní. Nicméně večer před usnutím mi začaly vlhnout oči: „Mrcha,“ šeptal jsem si pro sebe, „přeci jasně slíbila, že ještě dva roky mohu bydlet s dětma…“ pokračování…

Nahlédnu-li o několik let zpět do běžecké minulosti, vždy jsem se snažil najít nějakou cestu, jak se v běhání zlepšit. Jenže povětšinou jedno úskalí střídalo druhé. Z atletických stadiónů mě tehdy několikrát jejich správci vyhnali. Čelovku na běhání za setmění jsem prostě neměl (!). A jediným trenérem byl Trenér číslo 2, který mí zůstal v kapse po jedné nedohrané partii hry Dostihy a sázky. Nějak samovolně jsem proto dospěl k názoru, že pro zásadní zlepšení musím začít běhat na běžeckém trenažéru, chcete-li na pásu. pokračování…