Beer Backyard Ultra I – Brána do pekla

Ultramaraton Backyard v klasické podobě je velmi populární „nekonečný“ běh. Každou hodinu musíte uběhnout 6,7056 km (tempo 100 mil za 24 hodin). Chvilka odpočinku a po zaznění gongu opět na trať. Kdo vydrží nejdéle, vyhraje (nemůže ale pokračovat dál). Podobné závody většinou trvají několik dní, což by mě moc nebavilo. Co takhle vylepšit každé kolo povinným pivem? Napadlo mě loni. A myšlenka na pivní ultramaraton Beer Backyard Ultra byla na světě. V Pivovaru Svijany jsem získal krom pivní podpory i nápad na poetický podtitul závodu: „Dej si Máz a mazej dál…“ pokračování…

Quid pro quo II: Rozbitá Plzeň

MČR v Běhu na 100 km se konalo tradičně koncem března v Plzni. Účast byla bohužel o dost slabší než v letech minulých. Trojnásobný vítěz Ondra Velička dal přednost dovolené na Kapverdách, další trojnásobný vítěz Dan Orálek odletěl pro změnu až za oceán. A ostatní medailisté z let minulých? Snad po vzoru českých fotbalových reprezentantů upřednostnili večírek v Ostřetíně. Já jsem se rozhodl do Plzně odjet, opět se stát podporovatelem a pomoci mělnickému borci Lukáši Kozlíkovi ke zlepšení loňského času 6:55:31 i umístění na bronzovém stupínku. pokračování…

MS v běhu na 24 hodin Taiwan 2023 aneb poslední závod

Po čtyřiadvacetihodinovce na Kladně jsem si dal od běhání delší pauzu ve snaze trochu narovnat svůj zdravotní stav. S nominací na MS jsem nepočítal, ale jak se začal rozrůstat tým odpadlíků, moje šance na dobrodružný výlet na ostrov Taiwan se začaly zvětšovat. V září mi pak přišel vytoužený nominační email a já byl nucen opět začít běhat. A než jsem se stačil pořádně rozeběhnout, byl tu listopad a přistávali jsem na exotickém ostrově. pokračování…

Quid pro quo

Začátkem letošního roku jsem se rozhodl, že by na stará kolena nebylo špatné strávit ještě jednou den a noc s nějakou pěknou čtyřiadvacítkou. Kratší závody už přenechám mladším a po 10 letech jsem se na již proslulou plzeňskou stovku nepřihlásil. Při plánování budoucího dobrodružství mě přepadl pocit studu. Došlo mi, kolik lidí mi již při závodech pomohlo a já v podstatě ještě nikomu. pokračování…

Spermie

13. 10. 2017 „Máma se divila, že jsi mě nazval spermií,“ byla jeho první slova, která jsem uslyšel v telefonu. Samozřejmě, že jsem se při popisu naší společné a nezapomenutelné noci při Spartathlonu 2017 trochu rozvášnil, nicméně Jan Ďuk vystartoval z Akropole skutečně rychlostí spermií starého Klapzuby. Jó, byly to krásné časy, kdy se do Athén jezdilo bez manželek. Zábava dvojnásobná. A útrata? Sotva poloviční… pokračování…