Týmový sport jednotlivců

Sedím na záchodě v zázemí Atletického stadionu města Plzně ve Skvrňanech. Blíží se jedenáctá hodina závodu. Hlavu mám položenou v dlaních a přemýšlím, jak se to mohlo opět pokazit. Metu 100 km jsem sice zdolal dle plánu v čase 8:51:36, jenže od té doby jsem už moc nepřidal. Venku na mě čeká přímo hvězdný podpůrný tým. Přeci nenechám Jirku Horčičku strávit druhý letní víkend tím, že mi pomůže uběhnout 180 km? Pomalu se zvedám. Než však stisknu velké tlačítko splachovacího zařízení, vše si rozmyslím a opět si sednu. Na míse za zavřenými dveřmi je to mnohem lepší než v realitě číhající na druhé straně. pokračování…

Kouzlo desetinné čárky

„… jedna, jedna, sedm, nula, šest, sedm, devět,“ byla poslední má slova po nichž jsem se před lety stal členem prestižního klubu Pi 100, který sdružuje jedince se znalostí kouzelného čísla na 100 desetinných míst. Místo abych pomýšlel na členství v klubu Pi 1000 jsem však začal běhat ultramaratony a dnes jsem občas rád, když vím, že Ludolfovo číslo začíná číslicí 3. pokračování…

Dycky most!

Před několika dny jsem ráno v tristním stavu recykloval nevratné lahve. Při pohledu na zbytky manželčina výtečného vaječného koňaku v placaté lahvi jsem se na chvíli zasnil. Jak jsem se snažil onu lahev dostat do zelené popelnice otvorem s nápisem: Tabulkové sklo, projížděl kolem soused na kole. Nemohl jsem si nevšimnout teatrálního kroucení hlavou doprovázeného rádobyvtipnou poznámkou: „Vondráku s tebou už to jde fakt z kopce…“ pokračování…

U Nové hospody

Znám běžecké kolegy, kteří se nudí, pokud zrovna neběží po poušti s mačetou v ruce sekajíc nebezpečným tučňákům hlavy. Jiní zase uznávají maraton, jen pokud je spojen s letenkou přes půl světa. Další pro změnu utíkají do hlubokých lesů obdivovat tokající zvěř. Já jsem v tomhle směru trochu skromnější. Nelze se tedy divit, že velkou část svého volného času trávím U Nové hospody. pokračování…