www.ultrapulmaratonec.cz

Maraton už jsem běžel ve vedru i v zimě, oblečený i nahý, na pohodu i na krev, střízlivý i v dobré náladě. Co však s tělem udělá měsíční technologická přestávka jsem netušil, a i proto jsem se na novou životní zkušenost docela těšil. pokračování…

Já vím, já vím. Mohu si za to sám. Stačilo pár nevinných vtípků ve stylu Kunderova Žertu a dnes abych se bál v některých obcích v Čechách, na Slovensku i v Kalifornii zastavit. A teď si představte, že mám již delší čas v hlavě medailonek Daniela Orálka pod názvem, který jste právě přečetli. Nevadí, sfouknu pěnu, přibalím pro jistotu do kufru dvě náhradní pneumatiky a vydáme se společně na cestu. pokračování…

Letošní rok zatím nepatří běžecky mezi mé nejpovedenější. Přesto se snažím nezoufat a hledám inspiraci, kde je to jen možné. Není tedy divu, že mne na ultramaratonské cestě být tvrdší, silnější a vydržet více zaujal běžecký film On The Run, v českých kinech uváděn pod názvem Žena v běhu. pokračování…

Nedávno si mé manželce jedna kamarádka stěžovala, že její přítel myslí penisem. V životě už jsem zkoušel ledasco, ale v této oblasti patrně moc nadání nemám. A už jste slyšeli o lidech, kteří běhají srdcem? Já osobně k běhání používám převážně nohy. Ani se neodvažuji hádat, co si o tom myslí pan Pirk. Nicméně jsem člověk tolerantní a velmi otevřený rozhovor jsem jim rád poskytl. pokračování…

Za několik hodin odjíždím se svým tchánem do Basileje, abych se pokusil napravit loňské trochu rozporuplné vystoupení. Lehce prší a kroužím zvolna kolečka po svém tréninkovém okruhu mezi vyrůstajícími domky. Necítím se nic moc, samozřejmě na mne přišla už asi klasická předzávodní rýmečka. A najednou mi škubne v pravém stehně, které se mi již několik měsíců nedaří dostat do běžeckého stavu. Dokulhám domů a je mi jasné, že Basilej 2019 pro mne v podstatě skončila, aniž by závod odstartoval. pokračování…

Je to hnědé a je to v dětských kalhotkách. Co je to? Ruka Michaela Jacksona. Hodně nefér vtip z hloubi minulého století, přeci Jacksonova ruka moc hnědá nebyla. Dříve jsem nad podobnými fóry cynicky zakroutil hlavou, dnes jako otec dvou dětí bych spíš někomu zakroutil hlavou. pokračování…

V sobotu se v Plzni uskutečnil tradiční sraz absolventů Střední spartathlonské školy. Chybět nemohli premianti, ani ti již prolezli ‘s odřenýma ušima‘ a načerpat cenné informace přijela i řada vyjukaných budoucích žáků doprovázených svými rodiči. Ve jménu hesla: Kdo neumí, učí (nebo alespoň trénuje) nám bývalý student Vlasta Šroubek, kterému se však přes veškerou snahu odmaturovat nepodařilo, uspořádal tradiční MČR v běhu na 100 km. pokračování…

Poslední dobou prožívám běžecké trápení. Sotva jsem se zbavil rýmiček, začalo mne zlobit pravé stehno. Sice běhám, ale je to spíš takové popobíhání. Minulý týden jsem si dokonce vzal v práci volno, abych se v ideálním počasí pokusil letos premiérově překonat hranici 40 km. Bohužel už po hodině jen kulhám a za pomoci záložní dvacetikorunové mince přemlouvám průvodčí ve vlaku, ať mne odveze domů. pokračování…

Úvodním závodem běžecké sezóny byla pro mne tradiční padesátka kolem plzeňského rybníka Bolevák. Bohužel, spíš než tréninku, jsem se poslední dny věnoval konsolidaci zdravotního stavu. A výsledkem experimentů byla skutečnost, že v pátek před závodem jsem sláb jak obr Koloděj, jež právě přišel o svůj prsten. pokračování…

Jednou z věcí, které velmi ovlivňují nejen běžecký život člověka, jsou dopisy. A nemusí mít rovnou modrý či červený pruh. Dnes ráno mi přistál ve schránce jeden dlouho očekávaný. Doufal jsem, že jej dostanu, ale zároveň jsem se bál jeho obsahu. Třikrát jsem se nadechl a představil si pošťačku, jak říká: Štěpánku, z tebe bude doktor… pokračování…