Nový gril

„Doufám, že na oslavu narozenin své dcery konečně koupíš nový gril!,“ manželčina velmi důrazně řečená slova mi sice rezonovala v uších celý týden, ale nákup jsem tradičně nechal až na chvíli, kterou by jen skuteční optimisté nazvali poslední. A faktem, že vybraný model nejlépe koupím v prodejně na Proseku, kousek od místa kde se náhodou v sobotu běží takový malý maratonek, jsem moc plusových bodů také nezískal. pokračování…

Tak to prostě starším pánům někdy trvá déle, no a co?

Vezmete-li list papíru a přeložíte jej na polovinu, dostanete něco menšího, ale silnějšího. Pokud tak učiníte 42x, bude výsledek silný jak vzdálenost ze Země na Měsíc. A v případě celoročního překládání MČR v běhu na 100 km lze očekávat výsledek ještě mnohem silnější. pokračování…

Školka

Květen 1980. S rodiči a mladším bratrem stojím na obrovském prostranství před Mateřskou školou Mělník Mlazice. Všude spousty cizích lidí a neznámých dětí. Bydlet v Mlazicích budeme až za 2 roky, ale rodiče jsou jistě rádi, že nás sem mohou odevzdat již nyní. Po několika proslovech dojde na slavnostní přestřižení pásky a nový objekt může začít sloužit širokému okolí. pokračování…

První líný je

Necelá půlhodina zbývá do konce mého životního závodu. Se zaťatou pěstí probíhám vstříc metě 235 km. Jirka Horčička mě v emocích plácne po zádech, až mé rozbolavěné tělo křehčí uschlého podzimního listu zavrávorá. Pád na vyběhaný tartan se naštěstí nekoná a z dálky uslyším volání: „Zbyňku, naprostá bomba, o tom se bude ještě dlouho psát!“ pokračování…

Do naha!

Ne, ne, sportovní plány na příští rok si zatím nechám pro sebe. Ani nápad společného hromadného běžeckého tréninku zde prezentovat nehodlám. V úvodním povídání o čtyřiadvacetihodinovce v Plzni jsem malinko upadl do sentimentality, až se některým čtenářům mohlo zdát, že na dráze ve Skvrňanech běhali samotní bratři Nedvědi. Nyní již s nadhledem mohu pravdivě a otevřeně popsat nejpodstatnější aspekty nadmíru povedeného závodu. pokračování…