V hloubi minulého století jsem měl spousty snů. Většinou dost naivních snů. Střílet góly v rudém dresu. Dostat se do nejednoho dívčího pokojíčku, případně ložnice. Vyřešit některý z dosud nevyřešených matematických problémů. Nebo vydat sbírku básní v knižní podobě.
pokračování…
Kouzlo desetinné čárky
„… jedna, jedna, sedm, nula, šest, sedm, devět,“ byla poslední má slova po nichž jsem se před lety stal členem prestižního klubu Pi 100, který sdružuje jedince se znalostí kouzelného čísla na 100 desetinných míst. Místo abych pomýšlel na členství v klubu Pi 1000 jsem však začal běhat ultramaratony a dnes jsem občas rád, když vím, že Ludolfovo číslo začíná číslicí 3. pokračování…
Můj milý deníčku,
je to již více než rok, kdy zazněl můj poslední výstřel. Krok do prázdna a vrchol mého běžeckého zoufalství. Prostě to nešlo a jako vždy se osvědčilo jediné. Vyčkat a začít pozvolna opět běhat. pokračování…
Mám v Plzni kámoše!
Už je to řada let. Vždycky rád slyším plzeňskej dialekt. A když tam jedu běhat, dám o sobě vědět. Petr Herejt mi řekl: „Usárnu, tu si tutam dej a klidně si lehni na tuten gauč, ale ne abychom jej pak museli čistit, jak kdyby tutam řádila celá armáda.“ pokračování…
Dycky most!
Před několika dny jsem ráno v tristním stavu recykloval nevratné lahve. Při pohledu na zbytky manželčina výtečného vaječného koňaku v placaté lahvi jsem se na chvíli zasnil. Jak jsem se snažil onu lahev dostat do zelené popelnice otvorem s nápisem: Tabulkové sklo, projížděl kolem soused na kole. Nemohl jsem si nevšimnout teatrálního kroucení hlavou doprovázeného rádobyvtipnou poznámkou: „Vondráku s tebou už to jde fakt z kopce…“ pokračování…
U Nové hospody
Znám běžecké kolegy, kteří se nudí, pokud zrovna neběží po poušti s mačetou v ruce sekajíc nebezpečným tučňákům hlavy. Jiní zase uznávají maraton, jen pokud je spojen s letenkou přes půl světa. Další pro změnu utíkají do hlubokých lesů obdivovat tokající zvěř. Já jsem v tomhle směru trochu skromnější. Nelze se tedy divit, že velkou část svého volného času trávím U Nové hospody. pokračování…
Noční běhání V
„Konečně pátek,“ byla její první myšlenka po brzkém probuzení. A vzápětí jí došlo, že má hrozný hlad. Rychle natlačila spacák do miniaturního vaku a vydala se k nedaleké skále, kde včera ukryla svůj batoh. Přestože jídlo postupně zmizelo, zdál se jí čím dál těžší. pokračování…
Tietka slavi naroski
Začátkem února volala teta z Čeladné v Beskydech: „Zbyňku, v sobotu slavím narozeniny, vezmi nějaké péčko a koukej dovalit!“ pokračování…
Tchyňa slavi naroski
Eště, než jsme doma stačili sundat baňki i odměrné válce z vánoční jedle, položil jsem manželce následující otázku: „Víš, že za pár dní má babička narozeniny?“ „Samozřejmě, že vím, přeci 15. ledna!“ „Mně to vychází, že bychom měli jet do Frýdku už desátého a v sobotu životní výročí milované babičky pěkně s celou rodinou oslavit…“ Manželka kontrovala: „Mně to spíš vychází, že se v sobotu běží v Beskydech nějaká cypovina!“ pokračování…
Jeden den před Ježíškem II: Dva dny před Ježíškem
Do manželství si každá z obou stran přináší zvyky původních rodin. A samozřejmě ne vždy je druhá polovina ochotna je přijmout. Vím o partnerech, kteří se neshodnou na politické straně i na straně, na kterou se na chleba maže máslo nebo zda ponožky skládat či rolovat do sebe. Já s manželkou jsme sice harmonie sama, přesto se najdou oblasti, kde se shoda nalézá poměrně obtížně. pokračování…