Několik měsíců bez závodění, ideální běžecké počasí během celého jara, spousty naběhaných kilometrů i dlouhodobá absence nějakých rýmiček či nachlazeních. To byly faktory, které dávaly tušit, že v Plzni při Mistrovství ČR v běhu na 100 km bude dosaženo spousty parádní výkonů. Dokonce i o překonání nepřekonatelných met i některých rekordů se mluvilo víc nahlas než potichu… pokračování…
Nový gril
„Doufám, že na oslavu narozenin své dcery konečně koupíš nový gril!,“ manželčina velmi důrazně řečená slova mi sice rezonovala v uších celý týden, ale nákup jsem tradičně nechal až na chvíli, kterou by jen skuteční optimisté nazvali poslední. A faktem, že vybraný model nejlépe koupím v prodejně na Proseku, kousek od místa kde se náhodou v sobotu běží takový malý maratonek, jsem moc plusových bodů také nezískal. pokračování…
Devátá
Když jsem byl ještě plavčíkem
pospíchal domů za tátou
před vraty stával s bičíkem
zda nepropásnu devátou. pokračování…
Jeden den před Ježíškem III: Tři dny po Ježíškovi
Trochu zvláštně a nesměle začal nový rok 2021. Předsevzetí nejsou tak odvážná jako v předchozích letech. I já budu se závazky opatrnější. Nežli se začít potápět pod ledem, to se raději otočím na druhý bok a podívám se zpět na konec roku minulého. pokračování…
PF 2021
Pod psa
Reportáž z posledního maratonu jsem tentokráte pojal malinko odlišně. Ne vždy je totiž na závodě důležitý samotný závod. Často jsou podstatnější skutečnosti, které závodu předcházely, případně po závodě následovaly. pokračování…
Tak to prostě starším pánům někdy trvá déle, no a co?
Vezmete-li list papíru a přeložíte jej na polovinu, dostanete něco menšího, ale silnějšího. Pokud tak učiníte 42x, bude výsledek silný jak vzdálenost ze Země na Měsíc. A v případě celoročního překládání MČR v běhu na 100 km lze očekávat výsledek ještě mnohem silnější. pokračování…
Bestie Brunner
Nedávno mi moje mamka řekla: „Zbyňku, proč si z toho pana Brunnera děláš pořád legraci, vždyť se na tebe naštve.“ „Mami, už po staletí je posláním slepých nebo chromých básníků pět ódy na antické hrdiny,“ odpověděl jsem nekompromisně. pokračování…
Školka
Květen 1980. S rodiči a mladším bratrem stojím na obrovském prostranství před Mateřskou školou Mělník Mlazice. Všude spousty cizích lidí a neznámých dětí. Bydlet v Mlazicích budeme až za 2 roky, ale rodiče jsou jistě rádi, že nás sem mohou odevzdat již nyní. Po několika proslovech dojde na slavnostní přestřižení pásky a nový objekt může začít sloužit širokému okolí. pokračování…
První líný je
Necelá půlhodina zbývá do konce mého životního závodu. Se zaťatou pěstí probíhám vstříc metě 235 km. Jirka Horčička mě v emocích plácne po zádech, až mé rozbolavěné tělo křehčí uschlého podzimního listu zavrávorá. Pád na vyběhaný tartan se naštěstí nekoná a z dálky uslyším volání: „Zbyňku, naprostá bomba, o tom se bude ještě dlouho psát!“ pokračování…