www.ultrapulmaratonec.cz

Na východ od Prahy leží malebná obec nesoucí název Kounice. Znalci už samozřejmě zbystřili, protože sladovna a dva pivovary na patnáct set obyvatel jsou rozhodně předzvěstí zážitků plných emocí. pokračování…

Začátek nového roku vždy přináší prostor k životním změnám. Někdo chce uběhnout maraton, jiný zase doběhnout do vedlejší vesnice za sousedkou, jejíž manžel s ním později vyběhne. Ten přestane jíst sacharidy a ten je zase jíst začne. Předsevzetí jsou spousty a lidé hromadně mění prosincové výlety do obchodních center za lednové návštěvy bazénů a posiloven. Ani já se změnám nevyhnu a do roku 2019 vstoupím nekompromisně – s malým kašpárkem. pokračování…

Dětství jsem prožil v 80. letech na Mělníku. V okolí papírna, dvě chemičky a tři bloky elektrárny. Asi není překvapující, že jsem co chvíli mířil s mamkou k doktorovi. Kromě dlouhých front v čekárnách a barevného obrázku za odměnu, si nejvíce vybavuji svou odpověď na otázku, kdyže jsem se narodil: „Jeden den před Ježíškem.“ pokračování…

pokračování…

Před dvaceti lety se čeští hokejisté na olympiádě v Naganu snažili získat medaili za každou cenu. Dnes se někteří z nich malinko posunuli a snaží se zlaté medaile za každou cenu prodat. Co se pohybu medailí týče, já jsem naštěstí ještě v první fázi. pokračování…

Letošní závody příliš úspěchů zatím nepřinesly. Sice jsem se svým nahým zadkem pronikl přímo do hodiny českého jazyka jisté středočeské základní školy a poetickou prózou dokázal rozjásat stovky podnapilých turistů v centru Prahy (nebo opačně, už si vážně nepamatuji). pokračování…

DNS je poměrně málo oblíbená zkratka, která se objeví u vašeho soutěžního výsledku ve chvíli, kdy se, ač přihlášeni, na startu závodu ani neobjevíte. Příčiny mohu být různé: od zdravotních přes finanční, časové, rodinné až po psychické. pokračování…

V daleké Americe si oblíbili sbírání kostí natolik, že citlivé téma bylo filmaři úspěšně zpracováno. Ani u nás nezůstáváme ve sběratelství pozadu. Právě naopak. Sám mám v okolí spousty známých, kteří trpělivě shromažďují poštovní známky, pivní suvenýry, dámské kalhotky a třeba i uběhnuté maratony. pokračování…

Listopad 2009. Oblíbený úterní fotbálek v hale, kterým doplňuji svůj běžecký trénink. Po závaru před brankou soupeře následuje rychlý protiútok. Na naši svatyni se řítí Jarda Tauchman, v důsledku jeho střel je školník nucen, vždy během prázdnin, měnit obložení za brankami. Nápřah a opět rána jak z děla. Ve sprintu natahuji levou nohu a těsně před dopadem se špička mé sálovky střetává s vypuštěným projektilem. Na parkety tak, v místě odkud se hází šestky v basketbalu, jako první nedopadá mé chodidlo, ale nárt. pokračování…

Už během několikanásobného rakouského odcházení ze závodu jsem měl v hlavě pro mne důležitější soutěž – otevřené Mistrovství České Republiky v běhu na 24 hodin. Po návratu z Vídně jsem tedy v levných knihách za 19,90 Kč zakoupil brožovanou příručku 24 hodin snadno a pomalu, abych se s předstihem před ukončením nominace na blížící se Mistrovství světa konečně pokusil překonat hranici 220 km. pokračování…