Tento blog je zatím téměř neznámý, proto jsem se rozhodl pro umístění jeho názvu na můj běžecký cyklodres. V sobotu jsem pro něj vyrazil do Českých Budějovic, kde jsem si jej u firmy RadanSport vyzvedl. A když už jsem byl v Budějovicích, postavil jsem se rovnou na start X. ročníku Mercury Maratonu. Název závodu vypovídá nejen o jednom ze sponzorů akce, ale i o místě konání. Běží se totiž v garážích místního obchodního centra, pochopitelně za omezení provozu. Okruh dlouhý přes 650m má tvar písmene E a na účastníky čeká 63 a kousek těchto éček. Letos došlo k přeměření kola a navýšení délky závodu na 64 a kousek okruhu. To pro představu znamená 771 téměř pravoúhlých zatáček, které během maratonu dokonale prověří vaše kotníky. A navíc kdo chce být vpředu, neustále musí předbíhat. V mém případě mi vyšlo celkem 1777 předběhnutí sto pětatřiceti členého startovního pole, ale to malinko předbíhám.
Závěrečné soustředění proběhlo v pátek na bratrancově svatbě. S pomocí manželky a jejího napomínání jsem se udržel a zůstal na čtyřech pivech. Navíc na poslední taneční kreace jsem obul své závodní boty New Balance M1980BW, neb polobotek už bylo toho dne dost. Na start závodu tak jdu ideálně připraven. Po zahřívacím kole se na čele usazuje Radek Brunner jak kvočna na vejcích a tak zůstane až do konce. Já běžím v poklidu druhý, jen mne trochu znervózňuje skupina medailistů minulých ročníků, vedená vítězem šesti ročníků závodu Danem Orálkem, která je stále asi 100m za mnou. Dan prý běží na nízké tepy. To je veličina, kterou já amatér neuznávám. Z mého pohledu jako kdyby Ind běžel na argentinskou svíčkovou. I když Rajesh Koothrappali by to určitě uzvládl.
Až kolem 15. kola Dan trochu přidá a jde na druhé místo. Já se snažím držet své tempo a kolo pod 2:40, což vydrží tak do 40 okruhu. Mého následného zpomalení využije vyrovnaně běžící Pirkl, který mne kolem 50. kola odsune na mé oblíbené 4. místo. To mne tolik netrápí, je mladší ročník a můj tajný plán je být 3. v kategorii nad 40 let. Bohužel se začíná přibližovat čtyřicátník Michal Kovář a můj náskok se postupně tenčí na nějakých 50m. Zkouším gel, trochu pít, smrkat, pozitivně myslet, negativně myslet, nezabírá nic. S velkým úsilím dávám kola pod 2:50 a je mi jasné, že brzy mne Michal předběhne. Dříve než se stane, mne však předbíhá Dan o druhé kolo. Obrázek, který jsem za 6 účastí na této akci zažil již mockrát. Většinou jsem jen zakroutil hlavou, jak to ten člověk dělá, ale tentokráte to zkouším risknout a chytám se jej (v duchu fair play jen obrazně). A ono to jde! Dokonce na chvíli jdu i před Dana, ale hlavně 2 rychlá kola, která společně oběhneme, postačí k získání rozhodujícího náskoku na 4. místo celkově a především zajistí bronzovou příčku v „našlapané“ kategorii M40.
Svůj rekord na maraton jsem díky letošnímu bonusu od pořadatelů v podobě kola navíc sice nepřekonal, jinak však pozitiv bylo několik. Během předbíhání si mé reklamy na dresu mohlo všimnout desítky běžců. Splnil jsem si letošní předsevzetí v obsazení nějakého pěkného čtvrtého místa, viz Věčně čtvrtý. Ale hlavně získal překvapení pro manželku v podobě vytoužené fotografie ze stupňů pro vítěze, viz Věčně čtvrtý.
Výsledky: 1. Brunner Radek 2:44:11, 2. Orálek Daniel 2:45:45, 3. Pirkl Pavel 2:50:07, 4. Vondrák Zbyněk 2:51:36, 5. Kovář Michal 2:53:00
Za fotografie děkuji běžeckému kolegovi Zdeňkovi Plachému, který mne nejen vyfotil, ale také i přivezl i odvezl.