Balada o špinavejch fuseklích

Nikdy jsem moc neřešil jaké si vzít na běh ponožky. Primárně šlo ve výběru o to, aby ponožka nebyla větší než velikost nohy, v botě se pak nekrčí a zamezí se otlakům a puchýřům. Většinou jsem koupil ty, které byly někde za dobrou cenu, a v nich prostě běhal. Občas se stalo, že jsem si běžecké ponožky zapomenul, ale nikdy nebyl problém nahradit je tím, co zrovna bylo na noze. Nejsem nějaký fouňa, tak když se na ponožce objeví první díra, slouží pouze k provokování manželky, kdy už mi konečně začne běžecké ponožky zašívat.
2016 březen - 5 let používání
Jak běžecké roky plynuly, ponožky postupně odpadávaly a byly nahrazovány novými kousky. Jako stálice však několik let působí červenobílé reklamní ponožky s nápisem behej.com od firmy Moose, které mám ve dvou párech. Jsou moje nejoblíbenější a bral jsem je i na většinu závodů. Primárně proto, že jsou stále bez děr a sekundárně proto, že ze 4 kusů se většinou potřebná dvojice dá zkompletovat, ať si klidně ponožkožrouti řádí, jak chtějí…

Pardubice 2011Loni mi to nedalo a začal jsem pátrat ve svém archivu. Dle fotografií pak dohledal, že jsem v nich určitě v dubnu 2011 běžel v Pardubicích půlmaratón. Z toho by se dalo vyvodit, že jsem je zakoupil patrně v květnu 2010 ve výprodeji na Expu před PIM. Vzhledem k počtu kilometrů, které poslední roky běhám a počtu ponožek které protočím, si troufnu odhadnout, že jsem v každém z páru zmiňovaných ponožek naběhal přes 5000 km. Jejich gumičky však už byly docela zduřelé a já se rozhodl, že si poprvé v životě koupím běžecké ponožky cíleně dle konkrétní značky.

2017 březen - 6 let používáníToto zbylo ze 4 nových párůPostupně jsem zakoupil 4 nové páry běžeckých ponožek Moose. K mému překvapení po necelém roce běhání není ani jedna nová ponožka neděravá. Kupodivu nejhůře dopadly ty s přívlastkem „ultramaratonské“, které nevydržely ani svoji premiéru při stovce ve Vídni. Byl jsem tedy nucen vrátit se zpět k původním červenobílým a radovat se z toho, že brzy v nich překonám hranici 6000 km.

Podobně jako Svěrák s Uhlířem neopouštějí staré známé pro nové, ani já na firmu Moose nezanevřu. Třeba se mi ještě někdy podaří ulovit „zlatou“ ponožku, se kterou bych uběhl nějaký ten tisícikilometr.

1 thought on “Balada o špinavejch fuseklích”

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *