Hattrick

Nejlepší způsob jak psát o běhání je vymyslet název článku již před závodem a pak máte předem jasno kam výkon směřovat. Vzhledem k vítězství na padesátce v Plzni 2016 (3:28:34) a 2017 (3:27:18) bylo naprosto jasné, že půjde o Hattrick, alespoň co se názvu článku týče.

Během ledna a února se mi daří všechny rýmičky odrážet během, ale týden před závodem definitivně odpadám. Čtyřdenní běžecké volno jsem měl naposledy před dvěma lety a ani následné tři dny pobíhání na páse mne nikam moc neposunou. Do Plzně sice přijíždím v dobrá náladě, ale gumový jak panák.

Počasí je po mrazivých dnech pro mne skoro ideální. Teplota kolem nuly a sluníčko. Hned po startu se začínám o vedení v závodě přetahovat s Michalem Vaněčkem. První desítku dáme ještě svižně „pod 40“, leč následně oba pozvolna zpomalujeme. Někde kolem mety půlmaratónu už zpomaluji více než pozvolna a Michal se mi ztrácí. A pak již je to jen velké trápení a přemlouvání sebe sama, ať alespoň do cíle maratonu své vláčné tělo dotáhnu.

Jedinou nadějí jsou desítky bruslařů na rybníku Bolevák, kolem kterého se závod běží. V duchu si říkám, kdyby se tak někdo propadl a já jej hrdinně zachránil. Dostal bych jistě od plzeňského starosty plaketu za obětování vlastního úspěchu za záchranu života. Z toho je vidět, že jsem byl úplně mimo, neb mé plavecké schopnosti mi na vysoké škole neumožnily odplavat povinnou dvoustovku a nelze vyloučit, že mi někdy v budoucnu bude akademický titul odebrán. Pokud se někdo propadl, já to naštěstí neviděl a musel se trápit až do cíle. Za 3:03:31 jsem doběhl na metu maratonu (5. celkově, 3. nad 40 let), který byl též součástí závodu. Řekl jsem, že pro dnešek končím a těch několik „padesátníků“ následovat v delším závodě nebudu. Nutno dodat, že jako první ze všech doběhla v klídku běžící Radka Churáňová (3:32:30) a pořadatel Vlasta Šroubek musel chtě nechtě vyplatit tisícikorunovou prémii za překonání ženského rekordu trati, čímž se závod dostal do červených čísel.

Ani štěstí mi nepřálo. Zatímco Pavel Maslák v sobotu dokončuje v Birminghamu svůj zlatý hattrick díky vyšlápnutí většiny soupeřů mimo dráhu, tak odskočení Jardy Urbana v Plzni do kadibudky pro vozíčkáře zůstane bez povšimnutí rozhodčích. A ten pan na vozíku, který tam marně klepal, si alespoň bude pamatovat, že si příště má brát na výlety bažanta sebou.

Do jednoho z hlavních závodů roku 2018 – MČR v běhu na 100 km zbývá 20 dní. Jsem na půl nemocný, loňskou formičku patrně zašantročily děti někde na pískovišti a hlavně nevím v čem běhat. Vzhledem k chronickému vychýlení mých chodidel jsem přešel na pronační boty s jejichž tvrdostí se zatím nedokážu vyrovnat. A to je tak jediný hattrick, který se mi v sobotu podařil.

2 thoughts on “Hattrick”

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *