Noční běhání I

Konečně pátek. Eva dnes přišla z práce o něco dříve. Její přítel Petr, který ji před měsícem na horách požádal v houpající se sedačce lanovky o ruku, odjel s kamarády za zábavou do sklípku. Tedy dnes má celý večer jen pro sebe. Poslední dny tráví v kanceláři stále více a více času a ten úterní spining ji vážně moc neuspokojil. Radost však má z nové běžecké soupravy, která dorazila právě včera. Navíc ta černobílá kombinace je přímo skvostná a určitě jí moc sluší, pomyslí si, když míjí zrcadlo se zlatým rámem u dveří jejich bytu. Na jaro se bude určitě hodit. Jenže kde je jaro?

Venku se za chvíli začne šeřit. V první moment ji napadne, že si přeci jen měla vzít rukavice, ale k té černobílé se stejně žádné nehodily. Nevadí, určitě se zahřeje během. Boty si uváže zkušeně na dvě kličky, na telefonu stiskne tlačítko začátek aktivity a pomalu se rozbíhá. Za chvíli proběhne ulicí plné vilek s opuštěnými bazény a hlavní branou vbíhá do velkého parku. Obloukem se vyhne pánovi s vrčícím foxteriérem a mírným kopečkem stoupá k secesně zdobenému altánu uprostřed. Ještě vloni by nevěřila, že ji běhání může tak bavit, ale dneska se cítí skutečně šťastná. Pouze tmavě šedé mraky na obloze ji malinko překvapí. Oběhne si tedy dvě kolečka po asfaltovém chodníčku a než se setmí, bude sedět doma v křesle, popíjet zelený čaj z šálku po babičce a uvažovat, zda se na blížící se premiéru v půlmaratonu těší nebo se jí spíše bojí.

Telefon jí právě hlásí 5. uběhnutý kilometr, když na tváři ucítí ledový dotyk zimy. A za chvíli už začínají z nebe pozvolna padat stovky drobných vloček. Ze základní školy si pamatuje, že je každá jiná, ale vždy o tom trochu pochybovala. Polovina dubna a sněží, počasí vskutku aprílové. Ruce má lehce zkřehlé, jenže možná si už na sněhu nezaběhá, tak se rozhodne ještě pro jedno kolečko. Ticho v parku místy narušuje jen šum aut z dálnice vedoucí kolem východního kraje.

Už se těší domů. Napustí si vanu plnou vody, zapálí svíčky s vůní oblíbené magnólie a bude myslet na Petra. Je zima a téměř tma. Eva vybíhá z parku úzkým bočním vchodem, ve kterém musí zpomalit. Pak však prudce zabočí doleva kolem zavřeného stánku, kde v létě prodávají zmrzlinu s čokoládovou polevou. Překvapením nestačí ani vykřiknout a přes výstražnou bíločervenou pásku padá rovnou do hlubokého výkopu.

O několik vteřin později otvírá oči. Stříbrem nalakované nehty na rukou má polámané a plné jílovité zeminy, jak se snažila přibrzdit pád. Novotou vonící triko se změnilo v potrhaný hadr. Slza ji ale ukápne, až když se podívá na levou nohu. Ostrý roxor, jehož jeden konec je spojen s betonovým základem nové kanalizace, vyčnívá téměř půl metru z jejího stehna. Už je to dávno, kdy pomáhala tátovi při stavbě terasy na chalupě. Nosila ve velkých, plandavých rukavicích rezavé tyče z vozíku a on jí říkal, že takový krásný palindrom je dobré si zapamatovat. Zkouší nohou pohnout, ale posune ji výše jen o malý kousek. Vypracované svaly spojily hrubé železo s kostí v jeden neoddělitelný celek. Z levé paže si třesoucí se rukou odepíná svůj telefon. Poslední model iPhonu s nerozbitným sklep však zkrášluje veliká pavučina. Zkouší stisknout ikonu zeleného tlačítka, ale přístroj na doteky jejich stále více bělejších prstů nereaguje.

Na volání o pomoc odpovídá černá tma nad ní jen novým přídělem bílých vloček. Eva křečovitě svírá svůj přístroj, který po 5 minutách automaticky ukončuje sportovní aktivitu a hlásí, že právě uběhla 9.21 km a počet kroků v pátek 13. splnila na 145%. Tak strašně by si přála, aby se jí na prasklém displeji zobrazila zpráva od Petra, který se právě jistě dobře baví při ochutnávání vín z loňské sklizně. Než omdlí, stačí si přečíst škodolibý komentář od puntičkářského kolegy Honzy, proč neuběhla ještě 790 metrů. Ano, od toho Honzy, jehož největším sportovním výkonem bylo chytání pokémonů vrcholící pádem do příkopu. Místo myšlence na Petra si vzpomene, jak po kanceláři chodil ještě dlouho s rukou v sádře.

Petr se tentokráte překonal. Napsal Evě moc pěknou, romanticky zamilovanou, básničku na dobrou noc. První kdo ji četl, byl přivolaný koroner při ohledání jejího těla.

One thought on “Noční běhání I”

  1. Když jsem se v neděli večer koukal na tento blog očekával jsem nějaký pozitivní příspěvek o třetím místě na Brdské stezce a místo toho takovýhle temný hororový příběh ze kterého mrazí v zádech. Doufám, že je to jen u příležitosti “pátku třináctého” a že “Tento příběh je smyšlený a jakákoliv podobnost se skutečnými postavami či událostmi je čistě náhodná”. Bohužel, můj příběh z tohoto posledního závodu má také trochu temný nádech a “podobnost se skutečnou postavou je naprosto záměrná”. ( http://krysakvbehu.blogspot.cz/2018/04/brdska-stezka-vede-10.html )
    Tak ať to běhá a co nejmíň takových DNF zážitků. Honza

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *