Trenéra má dnes každý. Někdo potřebuje vědět, zda má dnes běhat nebo ne. Jiný má možnost vymluvit se, proč při desítce v Horní Dolní neporazil místního hasiče, který šel na start rovnou ze sobotní zábavy, případně proč se přes absolutní dodržení instrukcí na olympiádu opět nekvalifikoval. Další pro změnu hledá rozptýlení po náročném heterogenním svazku.
Před pár dny jsem mluvil s jedním „ultra“ reprezentantem, který si právě objednal tréninkový plán u jistého trenéra, říkejme mu třeba Novák. Svůj počin pak komentoval takto: „No, mám z toho trochu rozporuplné pocity, zaplatil jsem dvanáct stovek za první měsíc a on mi naplánoval 3 týdny posezónního volna“.
Ne každý však jde to toho takhle natvrdo. V době, kdy hodinky jsou pomalu chytřejší než telefony a telefony chytřejší než jejich majitelé, stačí trochu pomačkat tlačítka, zapojit všemožné snímače a pípání, či hlas, vás dovede k tréninku, který by nevymyslel ani sám guru Škorpil. Já jsem skeptický i k této metodě. Hodinky těžko někdy budou vědět, že děti večer usnuly dříve než obvykle a my s manželkou měli nečekaně volný večer. Nebo že jsem těch piv dal minimálně osm, a tedy budu vítat ranní sluníčko spíš mírným klusem s občůráváním stromů v okolí, než při intervalovém běhu na stadiónu.
I když za pár let… Garmin si bude synchronizovat můj kalendář z Outlooku, správně zjistí nejen čas a místo schůzky, ale i dobu strávenou v hospodě. Z placení kreditní kartou pozná, kolik piv jsem měl. Dle kontroly Inkarty ve vlaku si odvodí, jestli jsem náhodou neusnul na lavičce na nádraží. Ráno se spojí s inteligentním WC, které jej nakrmí nejen údajem o zbytkovém alkoholu, ale i mnoha dalšími podrobnými daty vypovídající o činnostech během minulé noci a dne. A než si stačím natáhnout trenky, před domem už bude přistávat dron se speciálně namíchaným snídaňovým koktejlem určeným pro ranní trénink toho dne.
A pak to teprve začne pořádně běhat!