5 omylů Milouše Škádlila

S popularizací běhu za poslední roky se vyrojila i celá řada chytrolínů, kteří kolem sebe úspěšně šíří auru absolutního vědění. Já ze své pozice Ultrapůlmaratonce, jim těžko mohu odporovat. Abych však své myšlenky podpořil, na pomoc jsem si pozval řadu ostřílených i méně ostřílených běžců, chybět nebude ani náš prezident a dokonce čtenáře potěší i jedna pražská prostitutka.

Jedině ve skupině
Navečer se sejdete u brány parku, počkáte na opozdilce, pochlubíte se novými botami, novou partnerkou, novými ambicemi, při běhu si hezky popovídáte, ti odvážnější zajdou ještě na jedno a během synchronizace výkonu na sociální sítě usínáte s pocitem, že jste dnes víc natrénovat nemohli. Je to snadné, příjemné, populární a hlavně dobře prodejné.
Staronový prezident Miloš Zeman, odborník napříč všemi obory, se v souvislosti se školní inkluzí vyjádřil slovy: „Ano, rychlost kolony je dána rychlostí nejpomalejšího vozu.“ Co se vzdělávání týká, asi bych jeho výrok rozporoval, ale tréninkový plán bych si od něho napsat neváhal.
Samozřejmě existují různé varianty společných tréninků, které se snaží rozdílné výkonosti běžců eliminovat. Pro někoho jako motivační faktor je předem daná hodina též dobrá. Nicméně pro zásadní zlepšení, je třeba udělat něco jiného. Vytrvalostní běh je především o nekonečném souboji s vlastní hlavou, srdcem, vůlí, tepovkou nebo údaji z gps. Věděl to Zátopek a dnes ti nejlepší to také vědí. Prase divoké na lesní cestě před rozedněním novou verzí firmwaru v hodinkách neohromíte, ale svoji výkonnost rozhodně posunete.

Dva závody ročně
Lež, jako v pizze věž, která číhá snad v každé druhé běžecké knížce. Teoreticky by to možná fungovat mohlo, ale proč? Klepat se půl roku, jestli v den dé se sejde vše a zaběhnete skvělý, ale patrně světově nezajímavý, čas? Běh vás musí bavit. A když vás baví i závodění, závoďte podle chuti. Znáte Michaela Vaněčka? Ne? Nenápadný běžec z Prachatic, který si běh opravdu užívá. Loni běžel celkem 24 maratonů, z nich celých 15 bylo pod 3 hodiny a 6 jich i vyhrál. Kdyby se soustředil jen na jeden závod, třeba by si dokázal zlepšit osobní rekord o pět nebo deset minut, ale užil by si to stejně?

Maraton „pod tři“
2017 – 240, 2016 – 217, 2015 – 234, 2014 – 205, 2013 – 187. Není to vše vypovídající? Snem většiny amatérských běžců je zaběhnout maratonskou vzdálenost pod 3 hodiny. Reálně se však vyplní jen velmi malému počtu z nich, jak ukazuje můj detailní statistický rozbor problematiky. Dejme slovu snaživému amatérovi, proslulému vítězi jednoho ultramaratonu i problémy s životosprávou. Ano právě přichází Zbyněk Vondrák. Ne Zbyňku, do hospody rozhodně nepůjdeme. Za chvíli mám domluvenu Vrabcovou, a jestli ta mi uteče, tak tu už nechytím. Tedy si už sakra sedni na tu židli a máš slovo.
Zbyněk Vondrák: „No, když jsem před lety zaběhl první půlmaratón za 1:38, řek jsem si, že do května trochu potrénuji a maraton pod 3 hodiny by neměl být problém. Bohužel to problém byl a najít řešení mi trvalo několik let. To jsem vycházel z tréninkového plánu pana Škádlila, ale prostě ne, ne a ne. Je to založeno na docela malém počtu kilometrů, ale hlavně s malou intenzitou. Musel bych být extra nadaný, aby mi to stačilo. Možná lepší než tréninkové plány, je lépe využít něčí tréninkový deník, což není teorie, ale praxe. Zajímavý je třeba ten Saši Neuwirtha. Nesmíte ovšem zapomenout si hodnoty ponížit na výkon, ke kterému chcete směřovat.“

Spartathlon je jen pro ultraborce, kteří na veslařském trenažéru vyjedou i na Petřínskou rozhlednu
Athény 2016. Pod bájnou Akropolí se do davu atletů zkouší vtěsnat dva největší lúzři v historii závodu. Petr Válek, jehož se do svého pořadu snaží pozvat paní Cajthamlová a Pavel Marek, kterého právě správa sociálního zabezpečení vyzvala k nahlášení čísla účtu pro zasílání důchodu. K překvapení všech oba závod dokončí v limitu. Samozřejmě jde o naprostou náhodu, shodu okolností a dobrého počasí. O rok později, místo aby v tichosti ukončili své běžecké kariéry, se oba rozhodnou do Řecka vrátit. Pavel prožívá nepovedenou sezónu s rekordním počtem závodů s DNF, ale celý Spartathlon si namaže na chleba jak máslo. V jeho případě samozřejmě bez živočišných tuků. Petr nastoupí na start ve stavu nemocném, kdy většina běžců by nebyla schopna sledovat závod ani v televizi, a také on v čase lehce přes 30 hodin doběhne k soše krále Leonida v cíli. Jeho parádní výkon však trochu kazí skutečnost, že závěr absolvoval v dámském triku. Zkoumání cílových fotografií a hledání běžkyně, jež doběhla v triku pánském, ponechme bulvárním médiím.

Běh je byznys
A sakra. Z taxíku právě vystupuje Jenny, archaicky řečeno obchodnice s chlupatou kapustou, ponovu luxusní společnice. Přes rameno Vuittonku, ani nepoznám, zda má na sobě krátkou sukni nebo jen široký pásek. Jak ta se nám dostala do článku o běhání?
Jenny: „Hele, já v úterky a čtvrtky dopolko chodím do jednoho fitka, kde maj solárko, abych nebyla pruhovaná jak zebra, chápeš? No a tudle jsem tam potkala jednoho takovýho hubeňoura, něco jako seš ty. Tak se ho ptám, zda taky chodí na spináč. A von prej jen běhá a dokonce jej trénuje nějakej Škádlil. Když jsme pak taxíkem jeli ke mně na privát, hrozně jsme se nasmáli. Prej má jeho trenér stejnou hodinovou cenu jako já a v obou případech si můžeš vzít sebou kámoše zdarma!“

Každý zadek má zkrátka dvě půlky. A zaměřit se pouze na jednu z nich by byla chyba nejen při běhání, nemyslíte?

3 thoughts on “5 omylů Milouše Škádlila”

  1. 🙂 Tak to nemá chybu!
    (Jen k těm závodům: Někteří z nás by na víc závodů ročně moc rádi, leč to by se pak vraceli do prázdného domu, protože ne všichni životní partneři na podobné aktivity nenahlíží s pochopení nebo dokonce se zájmem 🙂

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *