Palacký by měl radost

Už během několikanásobného švýcarského odcházení ze závodu jsem měl v hlavě pro mne důležitější soutěž – otevřené Mistrovství Rakouska v běhu na 100 km. Po návratu z Basileje jsem tedy v levných knihách za 29,90 Kč zakoupil brožovanou příručku Sto kilometrů snadno a rychle, abych se těsně před ukončením nominace na blížící se Mistrovství světa konečně pokusil překonat hranici 8 hodin.

O své přípravě na závody občas pochybuji, ale tentokráte jsem se snažil skutečnému maximu hodně přiblížit. Za 17 dní jsem uběhl 410 km, přičemž 2/3 byly kolem plánovaného tempa 4:30. Bohužel závěrečné doladění již tak úspěšné nebylo. V sobotu před závodem se totiž pokazilo téměř vše, co mohlo. Sice jsem se naučil, i v praxi vyzkoušel, staronovou slovní hříčku: Fordem tam, vlakem zpátky. Nicméně ještě necelých 12 hodin před startem vytouženého závodu stojím promočený na Florenci a čekám na ultramaratonci oblíbený „žlutý mor“ ve směru Vídeň. A to mám zaplacen nocleh hned ve 2 hotelích rakouské metropole. Fyzicky i psychicky jsem na dně jak čtveřice sběratelů kešek, kteří se právě snaží podepsat na papírek v uzavřeném korytu Motolského potoka.

Že v neděli bude od rozednění horko, jsem čekal, ale že již po 5 uběhnutých kilometrech bude moje triko na nit propocené, mne hodně překvapí. Přitom běžím těsně pod 4:30… Zpomalit hned po ránu by nic neřešilo, proto se rozhodnu dále sekat podobné kilometry jak Baťa cvičky. Snažím se hodně pít, každých 10 km si dávám energetický gel a dvě velké datle. Po maratonu je však výroba obuvi do tělocvičny přerušena okupací a začínám zpomalovat. V polovině jsem za 3:44, což je čas plánovaný, leč ve stavu neplánovaném.

Vzhledem ke štafetám, běžcům na 50 kilometrů i neznalosti němčiny netuším, že až do 65. km běžím na vedoucí pozici. A po 70. km vystřídá zpomalení skutečná krize, kdy soupeře pobavím nejen spousty kilometry v tempu přes 6 minut, ale i chodeckou vložkou. Ještě štěstí, že závodu se účastní manželé Kendíkovi. Když jsem před 2 lety zavítal prvně na jejich blog – www.beerunner.cz, domníval jsem se, že půjde o běžce se spřízněným koníčkem, kteří posilněni oblíbeným chmelovým nápojem zbrkle koupili doménu. Doplňují mi lahvičky s nápoji, ale hlavně v nejkritičtější momenty zakoupí ve stánku ledová piva, která mne pomohou předčasně neopustit 2.5 km měřící okruh. Prvně je mi sice nabídnuto pivo nealkoholické, ale když se na paní Kendíkovou podívám, jak kdyby mi ulétly včely, moc dobře ví, která bije.

Blíží se poledne a ze sluchátek slyším oblíbenou sesterskou písničku: „Po střeše prochází se věkovitá kočka, malý Péťa na oběd si ještě chvíli počká, než babička z hospody snad se Zbyňďou se vrátí…“ Průběh patrně sleduje Petr Herejt u nedělního rodinného obědu a s telefonem v jedné ruce nemůže být dětem příkladem správného stolování. Musím trochu přidat, abych nenarušil také odpolední svačinu, či případným příznivcům ze Slovenska i olovranta.

Předpověď počasí slibovala déšť s padesátiprocentní pravděpodobností již od 10 hodin. Nevím, zda množství srážek řídí ze shora jakýsi bůh nebo Rákosníček, ale deštivá mince padne na správnou stranu až ve 2 odpoledne. Zatímco stovky návštěvníků Prátru se schovávají pod dálničním mostem vedoucí skrz vyhlášený park, já konečně ve vydatném dešti ožívám. Co nešlo po několik hodin, je najednou poměrně snadné a výsledný čas se mi podaří stlačit na 8:34:27.

Hodinu po doběhu do cíle zjišťuji ze svého telefonu nečekané zprávy. Mezi muži otevřeného Mistrovství Rakouska jsem skončil 3. a v kategorii veteránů dokonce zvítězil. František Palacký by po zhlédnutí výsledkové listiny měl zajisté radost. Jako zastánce austroslavismu by si totiž musel myslet, že i ve 21. století stále „úpíme“ pod rakouskou mocností v rámci jím vysněné federace.

Jednotlivé desetikilometrové úseky: 44:23, 44:14, 43:55, 44:11, 47:49, 55:15, 54:39, 1:09:48, 1:00:05, 50:08

Kompletní výsledky a web závodu

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *