Doprovodné vozidlo

Za několik hodin odjíždím se svým tchánem do Basileje, abych se pokusil napravit loňské trochu rozporuplné vystoupení. Lehce prší a kroužím zvolna kolečka po svém tréninkovém okruhu mezi vyrůstajícími domky. Necítím se nic moc, samozřejmě na mne přišla už asi klasická předzávodní rýmečka. A najednou mi škubne v pravém stehně, které se mi již několik měsíců nedaří dostat do běžeckého stavu. Dokulhám domů a je mi jasné, že Basilej 2019 pro mne v podstatě skončila, aniž by závod odstartoval.

Vím, že letos toho moc neuběhnu, ale plánovaný výlet do Švýcarska se mi rušit nechce. S tchánem a jeho rodinou máme v plánu navštívit několik pivovarů, dva německé hrady a vyjít na jeden kopeček v Alpách. A vzhledem k příjemnému 1250 metrů dlouhému pravotočivému okruhu a předpovědi téměř ideálního běžeckého počasí, nepřestanu do poslední chvíle věřit na zázrak.

V sobotu v poledne se po třech dnech bez běhání s kolegou Jirkou Horčičkou vydáváme vstříc záludnostem čtyřiadvacetihodinového závodu. Zatímco Aleksandr Sorokin běží za dalším super výkonem a Nele Alder-Baerens doslova letí za několika světovými rekordy, mne už po hodině a půl noha nedovolí pokračovat dál. Sedám si a hledám sílu k dalším kilometrům. Z tašky se na mne usmívají růžové mercedesy, ale to není moje cesta. Raději do sebe hodím dva třináctistupňové ležáky ze Svijan pro zlepšení nálady a se sluchátky na uších se snažím zdolat alespoň nějaké kilometry. Už samotný úvodní maraton mi dá pořádně zabrat a dokončím jej za téměř 5 hodin. Za zmínku snad stojí okamžik, kdy uzavřený běžecký okruh přetne svým autem nepozorný řidič a zůstane zaklíněn na žulovém kvádru. Ostatní běžci vozidlo obíhají mimo vyznačenou dráhu, jen já se pokusím autem prolézt skrz. Přeci nebudu riskovat zbytečné vyloučení ze závodu…

Od svijanského sládka Petra Menšíka jsem tentokráte dostal pořádný kartón piv na závod. Je mi jasné, že po pravidelné pondělní poradě bude muset sládek k řediteli na kobereček vysvětlovat, proč marketingová piva určená na celý týden zmizela opět již ve středu a jestli má smysl podporovat amatérského běžce nebo raději slavného judistu Krpálka, který k čerpání reklamních produktů přistupuje daleko zodpovědněji. Mně zkrátka stačily dvě předzávodní technické porady s tchánem a po třetině závodu musí děda do auta pro poslední piva ze Svijan.

Několik záblesků, kdy opravdu běžím, je krátkých jak ptáci Janka Ledeckého. Ze mne zkrátka nikdy nebude Pribilinec. Počkám, až na sportovní areál St. Jakob padne tma a nenápadně se se sklopenou hlavou a s vlhkýma očima vytratím.

Celou noc sleduji Jirkovi mezičasy na telefonu. Běží stále výborně a posunul se na úžasné třetí místo, ale pro všechny případy se ráno do sportovního areálu vracím. Jirkova sympatická manželka Zuzana je po celonoční podpoře manžela značně znavená. Kdybyste nastoupili do ranní tramvaje a poslední volné sedadlo bylo vedle ní, raději zůstanete stát. V rychlosti převezmu svodku a po 3 kolech, během nichž snídám výtečné pochoutky od pořadatelů ze Šrí Činmoj, Jirku doženu. Pohlédne na mne smutnýma psíma očima, které roky čekají v útulku na nového páníčka, a s malou nadějí na vysvobození pronese: „Zbyňku, já tě tak rád vidím…“ Má velké štěstí, protože ihned přicházím s kamarádským a férovým návrhem: „Když dáš 230, odvezu vás po závodě na letiště.“ Jirka již zcela odevzdaně: „To by snad mohlo vyjít…“

Nastává deja vu, která je vlastně skutečností. Do konce závodu zbývají více než 3 hodiny a rozhodně není třeba pospíchat. Jde především o to, aby Jirka zbytečně nezastavoval a nepropadal chmurám. Představuji si, co se asi odehrává u Dvořáčků (*). Eva: „Vlastiku, už vypni ten počítač a pojď snídat.“ Vlasta: „Ten Horčička pořád běží, on mne snad překoná.“ Eva: „Určitě, vždyť teď běží společně s Vondrákem a jak jsi viděl na své narozeninové oslavě, to je ještě větší magor, než jsi ty…“

Základ Jirkova úspěchu je v jídle a pití, kdy téměř každé kolo od Zuzky něco dostane a následně pozře. Já se snažím jen o udržení rozumného tempa a trochu rozptýlení: „Poblíž záchodků stojí Daniel Orálek s jeho rekordními 224 km.“ O chvíli později slavnostně kadibudku předbíháme. Závodu od počátku vládne Litevec Sorokin, který míří k jednomu z největších výsledků historie. Pozdravím jej: „Sáša, eto balšoj geroj!“ Ukáže palec nahoru a předbíhá nás. Během našeho společného tažení tak zvládne učinit však pouze jednou.

Dvacet minut do konce závodu a Jirka má velkou smůlu, protože závěr si moc nevychutná. Zatímco většina účastníků již v emocích slaví blížící se konec, dvojice Čechů představuje národní sport, jak se dojí mrtvá kráva. Čtvrt hodiny před koncem dostane Jirka vlajku k určení přesné vzdálenosti. Po dalším kole ji pořadatelům vracím, neb tuhle věc ještě rozhodně nebudeme potřebovat. Přebíháme Sorokina a letíme do posledního kola. Zvládneme i celou dlouhou rovinku a kousek za první zatáčkou nastane dlouho očekávaný výstřel, konec a vskutku božský pohledat na dva objímající se zpocené chlapy.

Stávám se patrně nejhorším českým ultramaratoncem v běhu na 24 hodin v historii. Nevím, zda jsou horší výsledky: 179, 146, 153, 106 nebo trend z nich plynoucí. A že jsem během 4 závodů dokázal naspat více než 24 hodin, také o lecčems vypovídá. Až já někdy pokořím alespoň 200 km, nebude si už muset Eva Samková knír malovat.

Oproti tomu moje doprovodné vozidlo začíná získávat jeden velký výsledek za druhým. Posuďte sami: 3. místo Basilej 2018, Mistr ČR v běhu na 24 hodin 2018 a opět 3. místo Basilej 2019. Jestli mělo smysl v Basileji startovat, tak rozhodně pro chvíli, kdy jsem se hodinu po skončení závodu dozvěděl, že se Jirka dostal výkonem 237.855 km na 11. místo českých historických tabulek. O pouhých 8 metrů překonal výkon Miroslava Kadlece z maďarského Sarváru 2014. Je na uvážení, zda bych neměl své podpůrné umění pořádně komerčně využít. Mohl jsem se již v Basileji poradit se zkušeným Milošem Škorpilem. Bohužel guru českého ultramaratonu nás amatéry poměrně brzy opustil a skončil jako první.

(* Vlasta Dvořáček, slavný český ultramaratonec, který na stránkách https://ultravlasta.webnode.cz/ eviduje nejlepší ultramaratonské výkony a jeho rekord v závodě na 24 hodin činí 230 km)
Výsledky: 1. Sorokin, Aleksandr 272,708 km (jen 13 běžců v historii uběhlo více), 2. Lux, Christoph 252,833 km, 3. Horčička, Jiří 237,855 km, … 21. Vondrák, Zbyněk 106,467 km
Nele Alder-Baerens zaběhla patrně světový rekord na 6 hodin, 12 hodin a 100 mil. Doplním později.
Web závodu: https://ch.srichinmoyraces.org/self-transcendence-1224-stunden-lauf-basel

7 thoughts on “Doprovodné vozidlo”

    1. Copak mně, ale manželce bys měl koupit zlatou medaili. Nebo nějaký jiný kov na krk… 😉

  1. Zbyňku, ty tóže balšoj geroj! Ještě teď se směju, až se mi knír natřásá. 🙂 Neboj to naše štěstí pobíhavý nemá takovou výdrž jako my, jednou se unaví a sedne. Držím palce, vole. 😉 Odtahuješ mě od práce a můj šéf si to s tebou vyřídí. Tak trénuj, ať mu kdyžtak utečeš.

  2. Když jsem před rokem viděl, jak se rveš na Spartathlonu, tak věřím, že na svůj TOP 24h výsledek ještě čekáš. Vodič a motivátor jsi par excellence … stejně jako jsi teď dělal pacera Jirkovi, tak jsi dovlekl vloni do cíle i mne, což bylo teda fakt krásný a nezapomenutelný! … ať se daří, PV
    PS: jo a jinak jsem si všiml, že Jirka šel ten závěr o dost líp než já, tak buď máš teď lepší metody, anebo jsem špatnej materiál :-))

    1. Samozřejmě, že i často podceňovaná doprovodná vozidla se mohou zlepšit 🙂 Ony ty vaše výkony jsou hodně podobné. Krom všeho ostatního měl Jirka větší štěstí (nechci to slovo úplně použít, protože je za tím výkonem moře dalších věcí) na počasí blížící se ideálu a „lehčí“ okruh. A asi ti díky tomu běžel a běžel a běžel…

  3. Teda vzdycky me prekvapis:). Nechci opakovat takove to otrepane, ze jsou lidi, kteri vlezou do fekalniho vozu a vylezou a voni levanduli, ale musim:)… Ale ty fakt dokazes pozitivne nejen popsat, ale i podle vseho prozit situaci, kterou by nekdo strizlive a strucne popsal… “po pas ve sra*kach”:)… a presto si clovek rekne… ale jo, bylo to ve finale skvely:)
    Treba mi to pristi rok vyjde a uvidime se spolu na zivo na nejake vhodne 24h, popijeme pivo.. a tentokrat ja:).. to budu jistit ze zadu se svymi (doufejme) 180+, podporovat tvuj atak na dvoustovkove vysiny:).

    Drz se! At se dari a diky za motivacni zapisek! 12:)

    1. Když se ohlédnu za posledními závody, tak je vidět, že v umění čím horší závod, tím lepší reportáž se opravdu neustále snažím zdokonalovat 🙁

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *