Můj milý deníčku,

je to již více než rok, kdy zazněl můj poslední výstřel. Krok do prázdna a vrchol mého běžeckého zoufalství. Prostě to nešlo a jako vždy se osvědčilo jediné. Vyčkat a začít pozvolna opět běhat.

Deníčku, ty sám moc dobře víš, že to byl rok nahoru a dolů. Tedy spíš občas trochu nahoru a vzápětí hodně dolů. V září jsem začal konečně běhat, aby se po měsíci ze dne na den stejná bolest ve stehně vrátila. Můj fyzioterapeut zrovna meditoval v Tibetu, tedy jsem raději volil návrat k běhání. Přišly první nesmělé maratony. Bohužel po Novém roce se ozvala ostruha na patě. Bolest sice intenzivní, ale krátkodobá, se kterou se běhat celkem dá. V březnu jsem si v Plzni při padesátce věřil na nějaký hezký výsledek, pro změnu podivná rýmička mne oslabila tak, že jsem dokázal uběhnout pouze 7 km. Následně jsem v dubnu zaběhl tréninkový maraton pod 3 hodiny. Radost trvala jen týden, neb se o slovo přihlásilo lýtko. Pár dní jsem sotva chodil, naštěstí přišel víkend v milovaných Roprachticích se spoustou piva, kde jsem své chatrné tělo opět přivedl do běžeckého stavu. A pak jsem se v červnovém maratonu vydrápal u Plzně na kopec zvaný Krkavec. Místo stíhání vedoucího Libora E. jsem cítil, že mi odstávají nehty u palců i u ukazováčků. Něco podobného se mi snad ještě nikdy nestalo. Tedy, ne že bych běhal normálně nějak vzorově přes špičky, ale dolů jsem mohl běžet jen vyloženě po patách.

Deníčku, a to byl právě ten zlom. Co víc si totiž může ultramaratonec přát, než že mu 7 týdnů před hlavním závodem slezou kompletně nehty na palcích a po týdnu kulhání se objeví nehtíky velikosti jenž nosí malé děcko. Krátká pauza skončila zcela deštivým tréninkovým maratonem zaběhnutým poblíž soutoku řek Morávky a Ostravice. Dodneška přemýšlím nad situací, jak bych se asi zachoval o den později, kdy vodácký klub v Dobré vyslal na horskou říčku s průtokem 60 m3/s trojčlennou hlídku…

Deníčku, byl jsi to ty, kdo mi řekl, jak jsem běhal před poměrně nešťastnou 24 hodinovkou na dráze v Plzni 2018. Dle čísel jsem nikdy tolik naběháno neměl, ale předloni rýmečkou oslabené tělo navíc prostě nemělo. A najednou jsi mi začal potichu říkat, že je to stále lepší a lepší. Dal jsem na tvé rady a zcela jsem vypustil druhou běžeckou fázi. Snažil se raději běhat jen jednou za den, ale v nějaké kvalitě. Výsledkem postupného stupňování tréninků byl rekordní týden, kdy jsem uběhl 240 km v průměrném tempu 4:44 min/km. A běhat 25 dní v kuse s průměrem přes 30 km na den se mi též nikdy nepovedlo.

Deníčku, já vím, že si tím na sebe pletu bič, ale objektivně musím říci, že z pohledu ultramaratonu jsem nikdy v lepším stavu nebyl. Všechny bolístky ustoupily do pozadí (a samozřejmě čekají na svoji příležitost) a když už své opotřebované tělo donutím k pohybu, tak najednou dokážu běžet, běžet a snad ještě trochu běžet. Moc nevěřím tomu, že ještě někdy budu mít šanci se do podobného stavu dostat. V sobotu v poledne startuje na stadionu Sletiště na Kladně běh na 24 hodin. Vzhledem k předpovědi na červenec poměrně příznivého počasí i podpoře své rodiny jsem přesvědčen, že se na 5. pokus konečně dostanu přes 200 km. Podstatná bude již první polovina, kdy bych se rád přiblížil k hodnotě 140 km. A pak již jen udržet tělo v jakémkoliv pohybu a vytoužený cíl se dostaví.

Deníčku, předchozím odstavcem jsem si na sebe upletl bič, tak tímto nasypu sůl do ran, jež knuta zanechala na mých zádech. Možná nejdůležitější věc v mém snažení bude, aby mne ani v nejtěžší krizi nenapadlo opustit kilometrový závodní okruh a přesunout se do zázemí. Proto budu moc rád, když si v sobotu, ale hlavně v neděli udělají někteří z vás čas a přijedou se nejen na mne do Kladna podívat. Na nočním stolku mám všech 12 dílů Špačkovy Dvorní etikety a moc dobře vím, že pokud někoho někam pozvu, měl bych tam být, ne? A návštěva? Ta by měla by pro změnu přinést hostiteli drobný dárek, třeba něco tekutého… Krom jiného u mě celkem funguje negativní motivace. Za jakékoliv urážky mé rasy, pohlaví nebo vyznání budu všem velmi vděčný. No a snad v nejhorším případě budu tolerovat i nějaké peprnější sousloví vůči své milované Spartě.

Můj milý deníčku, jsem přesvědčen, že nás čeká velmi zajímavý víkend.

Průběžné výsledky bude možné sledovat na my.raceresult.com/144603/results?lang=cz.

12 thoughts on “Můj milý deníčku,”

    1. A všiml jsi si, že před tím jsi běžel 7 maratonů v 7 dnech? Hochu, takové nuance je třeba sledovat…

      1. u mě podobně, v Po jsem neuběhl 10km a po 8 km to zabalil

        Zbyňo, tvůj plán prvních 12 hod. 140 km a druhých 12 hod. 60 km vypadá zajímavě

      2. Uprimne cekal jsem ze MUM “spolknu” rychleji a lepe. Opak je zatim pravdou. Bezel jsem to asi “na dluh” a ted kazdym dnem jsem unavenejsi a unavenejsi….

        Ale v sobotu urcite vybehnu. Kdyz sleduju zpravy, tak je to mozna jeden z posledni zavodu, nez nam zase vse zakazou…..

        Muj cil je zustat na trati a v pohybu celych 24hodin. Opet neberu stopky ani nic podobneho a pokusim se ignorovat tabuli s vysledky – sundam si bryle a neprectu nic, ale nesmim zakopnout….

        Otazka: je to dle pravidel atletiky? Nebo muzu mit v usich sluchatka? Abych po 24 hodinach nedostal DSQ….. Je tam na trati lapma nebo na noc celovku???

        1. Sluchátka: podle atletických pravidel se běhají jen některé 100 km závody, kde je to občas zakázané. Na 24 na okruhu není problém. Občas je to spíše z důvodu bezpečnosti, pokud se běží po silnici. No, i bez brýlí by ses na silnici během tohoto závodu ocitnout neměl – to by bylo něco špatně…

  1. Zbyňku, přeji ti dobré nohy a silnou hlavu. Ty těch 200+ dáš i bez negativní motivace 🙂 Držím ti pěsti a budeme vás všechny na dálku sledovat a fandit vám.

  2. Tak budu o víkendu držet palce ať ta dvoustovka konečně padne. Natrénováno máš, zdraví snad drží, tak hlavně udržet silnou hlavu. Ale budeš tam mít spoustu kamarádů a ty tě do zázemí určitě nepustí.

  3. Takisto budem drzat paste na dialku. Budem sa zatial matorit po Velkej Fatre na ultrafatre. Inak, snad poprvykrat pocujem, ako niekomu pomohla k lepsiemu tempu a zvyseniu kilometraze zmena z dvoch faz na jednu. Vacsinou to byva opacne 🙂 Musim to vyskusat, i ked to mam trochu zlozite, kedze beham do prace.
    A ehm… kedze som slovanista… tak Sparta, ved vies co partaaaa…. 🙂

  4. Bylo to moc fajn te videt na Kladne a sledovat, jak jsi to hezky rozbehl a jak jsi hodne bojoval.
    Vim, ze pro rychliky tveho formatu to nezni moc atleticky, ale obcas je dobre zabojovat, i kdyz to dre.. i kdyz je jasne, ze treba ten vytyceny cil nepadne. Podle me je za tim do budoucna lepsi bezecka “karma”..:)
    At se dari! 12:)

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *