Křest barokní

Pro křest knihy Ultrapůlmaratonec jsem celkem bez váhání zvolil akci zvanou Barokomaraton. Na tamní terénní stokilometrový ultramaraton z roku 2017 mám velmi pěkné vzpomínky, i proto se tehdejší okamžiky plné euforie po průběhu cílem promítly i na obálku mého díla (konkrétně na přední stranu obálky).

Pátek byl den pro mě pekelně náročný. Vstal jsem ráno ještě za tmy, abych po celodenním řešení možných i nemožných záležitostí dorazil v 11 večer do Plas. Druhou večeří v podobě oblíbené vyvážené kombinace kobliha – banán – pivo jsem se pokusil trochu vzpamatovat. Patrně to moc nevyšlo, protože při příchodu na půlnoční start si mě pořadatelé dobírali, že prý vypadám spíš jak po doběhu závodu než před jeho startem.

Po úvodních zahřívacích kilometrech se navíc ukazuje nečekaný problém. Začíná mi být velké horko a potím se jak Jágr na elektrokole. Snažím se situaci řešit a Petra Válka následně vyděsím prosbou: „Posviť na mě, budu se svlékat.“ Za běhu zvládám ekvilibristický kousek, kdy sundávám spodní vrstvu oblečení a dále pokračuji již jen v krátkém rukávu. První část závodu se nejvíce pohybuje v čele jmenovec Zbyněk Tkadlčík. Na každé druhé křižovatce se mu však daří odbočit opačným směrem, než ukazuje šipka. Představa, že bych s ním měl běžet ve dvojici mě poměrně děsí.

Já moc nemám sílu se někam cpát. Slíbil jsem však manželce, že jí pomohu ráno stavět stánek s vínem, pivem a knihami, což znamená doběhnout v čase kolem 9:30. Dle mezičasů, které mám zapsané na papírku směřujeme někam k požadovanému času. A než se člověk naděje je čtvrtina závodu pryč a já zůstávám vpředu sám s trailovým specialistou Alešem Sedlákem. Houf čelovek za námi ovšem můžeme spatřit ještě dlouho.

Trasa se po 3 letech malinko změnila. Asfalt byl místy nahrazen polními cestami a na jedné z nich nad obcí Chyše nás čeká jedno z občerstveních. Veliký oheň je vidět již z dálky a bujaré zvuky dávají tušit atmosféru probíhající party. K mé radosti je zde i pípa a sám si mohu načepovat pivko do skleničky. Den nemohl začít lépe. Těch několik vteřin, jež zde strávíme mi pozvedne náladu. Ve dvojici pokračujeme stále svižně a pomalinku si vytváříme náskok na můj 3 roky starý čas, jež je zatím traťovým rekordem.

Podle zvuků posledních kilometrů přichází Aleš s celkem očekávanou informací. Bude potřebovat na velkou a rovnou se mě ptá, jestli mu uteču. Mohl bych napsat, že naše nocí zpečetěné přátelství je natolik hluboké, že bych jej nikdy neopustil. Pravou však je, že všude kolem je stále černá tma a ve dvou se přeci jen bloudění spíše vyhneme. V klidu si dojdu na malou, prohlédnu přehršel hub v okolí, letmo prohmátnu borůvčí a za chvíli již opět ve dvojici pokračujeme dále.

Již za světla přibíháme k řece Střela. U občerstvení nám hlásí, že ztrácíme 4 minuty na vedoucího borce. Musím Aleše uklidnit, že se jedná jistě o nějaký podivný fígl pořadatelů, kteří by raději viděli na čele domácího Petr Herejta než nás. Za pár kilometrů dotyčného dobíháme a ukazuje se, že startoval o několik hodin dříve. V úseku u řeky je plno malých kamenitých kopečků, kde se ukazuje největší rozdíl v technice našeho běhu. Zatímco Aleš podobně jak kamzík z kopečka vždy elegantně poskakuje, já ve stylu pana prezidenta hledám především opěrné body, abych pak pohybem levá – přísun sestoupil níže.

Do cíle chybí něco přes 15 kilometrů a nastává rozhodující část závodu. Aleš začíná přidávat a velmi rychle se mi vzdaluje. Jsem zrovna trochu v útlumu, tak velmi brzy pochopím, že je patrně rozhodnuto. Únava už je dost velká, ale snaha alespoň zlepšit svůj 3 roky starý čas mě žene dál. K mému překvapení po vyběhnutí z posledního lesa spatřím Aleše, jak začíná závěrečný kilometr. Škoda, moc nechybělo a připravující se běžci na své sobotní závody mohli vidět pěkný souboj. Alespoň závěr závodu si tak mohu v klidu užít, teatrální pády nechat na jindy a následně pomoci manželce se stavbou stánku (seděl jsem na lavičce a radil…).

Odpoledne dojde i na dlouho očekávaný i odkládaný křest knihy. Po velkém úsilí se nám podaří dostat na pódium všechny potřebné a následně pivem ze Svijan pokřtít knihu Ultrapůlmaratonec, ale i dílko hlavního pořadatele Kosti Wiesnera s názvem To (ne)dáš.

Výsledky závodu na 100 km (převýšení 1800 m): 1. Sedlák Aleš 9:17:54, 2. Vondrák Zbyněk 9:19:25, 3. Šulc Zdeněk 9:29:16, 4. Herejt Petr 9:32:48, 5. Urbánek Ivan 9:45:21, 6. Válek Petr 9:49:16, 7. Tkadlčík Zbyněk 9:50:10.

Web závodu, kompletní výsledky i fotogalerie: www.barokomaraton.cz

Leave a Reply

Your email address will not be published.