Tak to prostě starším pánům někdy trvá déle, no a co?

Vezmete-li list papíru a přeložíte jej na polovinu, dostanete něco menšího, ale silnějšího. Pokud tak učiníte 42x, bude výsledek silný jak vzdálenost ze Země na Měsíc. A v případě celoročního překládání MČR v běhu na 100 km lze očekávat výsledek ještě mnohem silnější.

V říjnu jsem moc neběhal, v listopadu jsem pro změnu málo běhal. Nejistota dní budoucích ovlivňovala moji výkonnost nejen v běhání. Důvodů proč začátkem prosince nejet do Plzně bylo tedy spousty. Nakonec jsem však dorazil, podobně jako celá řada dalších zajímavých jmen: Teplý, Orálek, Pelíšek a mnozí další. Původní přihlášená startovní listina však značně prořídla, proto obavy z případného rozehnání akce zásahovou jednotkou pro překročení povoleného počtu účastníků byly liché.

Začátek u mě byl, ostatně jako vždy, celkem slušný. Nicméně svůj základní cíl – maraton pod 3 hodiny – jsem nesplnil a místo toho se začal docela trápit. Poprvé mě zachránila prozíravost brzkého sobotního rána. Před cestou do Plzně jsem totiž publikoval svou ódu na Radka Brunnera, ale nakonec jsem výstižnější název článku pro best of: Brunnerova bestie nepoužil. Byl jsem si dobře vědom případné ztráty náklonnosti jedné z mála čtenářek. A byla to právě Jana, která mě za pomoci polévek a čaje udržela na trati závodu i do jeho druhé poloviny. A přitom stačil obrácený slovosled v titulku, v polévce Rulík zlomocný a příští ročník se už mohl běhat jako moje In memoriam.

Někdy v té době jsem se po dvou a půl kilometrovém okruhu začal pohybovat s podobným nešťastníkem – Liborem Eremkou. A do našich životů vstoupila nečekaně další žena. Cestovatelka Iva Sobotková. S úsměvem na rtu se pohodovým tempem přesvědčuje, že pro intenzívní zážitky se nemusí štrachat přes půl světa a dvojici zkušených maratonců nekompromisně předbíhá. S Liborem se navzájem ujistíme, že takto skutečně ne. Společně se pak vydáváme slušivé přiléhavé elasťáky pronásledovat. Libor bohužel záhy činnosti zanechává a odjíždí domů vysvětlovat manželce, proč na svátek Mikuláše netráví čas s rodinou, ale nahání v potemnělých sadech lepou děvu.

Závodu se účastní i několik triatlonistů, kteří přijdou se zajímavým běžeckým prvkem. Při svých tréninkových pobytech na Mallorce se v proslulé zatáčce zvané Sa Calobra naučili točit levou zatáčku pravým směrem. Tedy já osobně nemusím pro zmiňované umění někam cestovat, mě stačí hospody otevřené alespoň do desíti a obrátkové kužely překonávám na mnoho způsobů nevídaných.

Obecně má ovšem závod skvělou úroveň. Vpředu se několik hodin přetahuje o vedení David Pelíšek a Petr Hének. Na metu 55 km se jako první dostane Petr, a navíc v průměrném tempu 4:00 min/km! David však dokáže menší krizi překonat superrychlým kolem (9:22) a pak již běží svůj vlastní závod s parádním cílovým časem – 6:56:45. Jen 5 Čechů v historii bylo rychlejších. Mezi ženami pak předvede výjimečný kousek Hana Vičarová, když zvládne zaběhnout druhou polovinu o 4 minuty rychleji nežli tu první. S výsledným časem 8:02:33 jí nyní patří v českých historických tabulkách dokonce místo třetí.

Když se začínalo šeřit, došla mi jedna celkem šokující skutečnost. On ten koronavirus nepochází z Číny, ani z Itálie, ale patrně právě z Plzně. Hlavní pořadatel Vlasta Šroubek totiž již řadu let dodržuje nejpřísnější proti protiepidemická opatření, když pořádá závody bez zbytečných pomocných pořadatelů. A fanoušci fotbalové Plzně? Ti se na souběžně hrané utkání s Karvinou snažili proniknout zadním vchodem s kuklami na hlavách, které ostatně nosí již několik let.

Vždy přesní časoměřiči z 4Timing dorazili na závod v plném složení, prahnouce po vynucené přestávce něco konečně změřit. Fanoušci na internetu mohou proto sledovat kromě mezičasů i detailní online reportáž. Já se alespoň zpětně dověděl, že se odpoledne začala vytvářet u mého auta fronta zájemců o knihu Ultrapůlmaratonec. Bohužel natěšení čtenáři netušili, že obchod otvírá až za několik hodin.

Já běžím stále pomaleji a pomaleji. Naštěstí při myšlenkách na předčasné ukončení se mi podaří vždy nalézt důvod proč v závodě pokračovat. V hlavě si stanovím nějaký cíl, který se za další hodinu ukáže jako nereálný. Postupně padají mety jako ‘pod 8:30‘, ‘pod 9:00‘, nejhorší výsledek ze stovky ve Štruncových sadech a nejhorší výsledek z hladké stovky vůbec. Ručička úpadku se naštěstí zastaví pod časem ze zářijové noční terénní barokní stovky a já již za tmy a bez fanfár doklopýtám do cíle v čase 9:11:28.

Je mi jasné, že od těla v určité části rozkladu nelze očekávat pravidelné zázraky. Já beru každý uběhnutý kilometr jako dar, ke kterému je třeba přistupovat s pokorou a být za něj vděčný. A že těch kilometrů bylo nakonec celých sto, nelze na závod pohlížet jinak než jako na celkem vydařený.

Výsledky MČR 100 km 2020
Muži: 1. David Pelíšek 6:56:45, 2. Radek Brunner 7:32:27, 3. Petr Hének 7:47:13, … 13. Zbyněk Vondrák 9:11:28.
Ženy: 1. Hana Vičarová 8:02:33, 2. Kateřina Kašparová 8:40:05, 3. Iveta Bodnarová 10:09:55.

Kompletní výsledky od 4Timing a web závodu.
Emotivní zážitky zachytil Daniel Orálek a celou sérii najdete zde.

One thought on “Tak to prostě starším pánům někdy trvá déle, no a co?”

  1. V cíli ultra je každý rád, vždyť i ta tvoje hláška v posledním kole “tak ses konečně dočkal” se tak dá chápat. 😀 Radim Rulík nech na pokoji, krize se dá překonat i jinak, třeba to zkus rozběhat. 🙂

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *