Jeden den před Ježíškem III: Tři dny po Ježíškovi

Trochu zvláštně a nesměle začal nový rok 2021. Předsevzetí nejsou tak odvážná jako v předchozích letech. I já budu se závazky opatrnější. Nežli se začít potápět pod ledem, to se raději otočím na druhý bok a podívám se zpět na konec roku minulého.

V Havířově již delší čas plánovali první ročník svého vlastního maratonu. Původně mělo jít o monstrózní akci, ale jak se zpřísňovala opatření, přitahoval se i provaz kolem samotného závodu. Nejprve zúžení na 50 předem přihlášených, pak starty v intervalech po 6 lidech. A nakonec, vzhledem k termínu závodu korespondujícímu se dnem opětovného uzamčení republiky, nás zbylo jen pár statečných. Navíc starty po dvojicích a hygienických opatření více nežli účastníků. Z původních plánů zbyl jen jako čestný host primátor Havířova Josef Bělica.

Musím přiznat, že jsem se do Havířova docela těšil. Zejména na moment, až se mě někdo zeptá: „Jakou jste měl cestu?“ A já mu odpovím citací hokejového trenéra Hrouzka ze seriálu Lajna: „Jakou asi k*rva můžeš mít cestu do Havířova?!“ Nikdo se mě bohužel nezeptal, tak jsem si obul běžecké boty, odhodil několik vrstev oblečení a šel v určený čas na start.

Ukazatel na stupnici na teploměru se taktak přehoupl do kladných čísel, ale ve spojení s celodenním sluníčkem byly běžecké podmínky docela příznivé. Brzy jsem předehnal všechny startující přede mnou a mohl se kochat krajinou kolem meandrů říčky Lučina, kde na nás bylo nachystáno celkem 8 koleček.

Za úvodní hodinu jsem zvládl něco přes 14 kilometrů, což byl plánovaný začátek. Jenže postupně se těch několik kopečků na trati začalo nějak zvětšovat a vyběhnout je bylo čím dál těžší. Patrně se spíš projevily všechny hříchy napáchané během předchozích narozeninových a svátečních dní. A přitom v televizi před závodem to řekli jasně: „Pozor na peří a žádnej alkohol!“ Jenže to já vždy poslouchám jen napůl ucha, jak říká manželka…

Druhá polovina závodu už tolik zábavná nebyla. I louka, přes niž jsme přebíhali, mi časem začala připomínat pole připravené pro jarní výsadbu brambor. Do cíle jsem se nakonec dostal. A že soupeři s velkou rezervou dodržovali vládou předepsané rozestupy, tak mi čas 3:04:48 stačil na vítězství.

Běžecký rok 2020 mám za sebou. Závodů sice nebylo tolik, ale ve vší skromnosti mohu říci, že držím traťové rekordy napříč celou republikou. Jeden v Plzni Skvrňanech a druhý právě v Havířově. Alespoň do druhého ročníku závodu, který by se měl v nejmladším městě Česka konat již v březnu.

Jeden den před Ježíškem
Jeden den před Ježíškem II

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *