Trochu zvláštně a nesměle začal nový rok 2021. Předsevzetí nejsou tak odvážná jako v předchozích letech. I já budu se závazky opatrnější. Nežli se začít potápět pod ledem, to se raději otočím na druhý bok a podívám se zpět na konec roku minulého.
V Havířově již delší čas plánovali první ročník svého vlastního maratonu. Původně mělo jít o monstrózní akci, ale jak se zpřísňovala opatření, přitahoval se i provaz kolem samotného závodu. Nejprve zúžení na 50 předem přihlášených, pak starty v intervalech po 6 lidech. A nakonec, vzhledem k termínu závodu korespondujícímu se dnem opětovného uzamčení republiky, nás zbylo jen pár statečných. Navíc starty po dvojicích a hygienických opatření více nežli účastníků. Z původních plánů zbyl jen jako čestný host primátor Havířova Josef Bělica.
Musím přiznat, že jsem se do Havířova docela těšil. Zejména na moment, až se mě někdo zeptá: „Jakou jste měl cestu?“ A já mu odpovím citací hokejového trenéra Hrouzka ze seriálu Lajna: „Jakou asi k*rva můžeš mít cestu do Havířova?!“ Nikdo se mě bohužel nezeptal, tak jsem si obul běžecké boty, odhodil několik vrstev oblečení a šel v určený čas na start.
Ukazatel na stupnici na teploměru se taktak přehoupl do kladných čísel, ale ve spojení s celodenním sluníčkem byly běžecké podmínky docela příznivé. Brzy jsem předehnal všechny startující přede mnou a mohl se kochat krajinou kolem meandrů říčky Lučina, kde na nás bylo nachystáno celkem 8 koleček.
Za úvodní hodinu jsem zvládl něco přes 14 kilometrů, což byl plánovaný začátek. Jenže postupně se těch několik kopečků na trati začalo nějak zvětšovat a vyběhnout je bylo čím dál těžší. Patrně se spíš projevily všechny hříchy napáchané během předchozích narozeninových a svátečních dní. A přitom v televizi před závodem to řekli jasně: „Pozor na peří a žádnej alkohol!“ Jenže to já vždy poslouchám jen napůl ucha, jak říká manželka…
Druhá polovina závodu už tolik zábavná nebyla. I louka, přes niž jsme přebíhali, mi časem začala připomínat pole připravené pro jarní výsadbu brambor. Do cíle jsem se nakonec dostal. A že soupeři s velkou rezervou dodržovali vládou předepsané rozestupy, tak mi čas 3:04:48 stačil na vítězství.
Běžecký rok 2020 mám za sebou. Závodů sice nebylo tolik, ale ve vší skromnosti mohu říci, že držím traťové rekordy napříč celou republikou. Jeden v Plzni Skvrňanech a druhý právě v Havířově. Alespoň do druhého ročníku závodu, který by se měl v nejmladším městě Česka konat již v březnu.
Dik Zbynku za Tvoje blogy – radost citat (aj s covidom v tele). Presiel som ich snad vsetky. Vdaka za motivacnu fotku “Z vlaku”, vytlacil som si ju vo formate A3 – dobre sa vynima nad pracovnym stolom. (Aj) vdaka nej uz asi treti tyzden pravidelne ‘pobehujem’.
Niekedy na jesen by som si chcel odbehnut svoj prvy maraton (polmaratonec uz som) – za odmenu som si slubil tvoju knizku, tak ocakavaj masivnu objednavku zo SR v objeme 1ks.
Este raz vdaka – nech nam to beha.
Doufám, že se maratónská premiéra povede. Hlavně, ať je to na větší akci, než na Žilinském Hamburgu o účasti 3 běžců. Snad nějaké na jaře budou…
Tak ja len pekne pomaly musim – na jar nejaku 10°, leto 1/2, a az na podzim maraton (MMM ma daleko od komornej atmosfery 🙂 )
Jo, jo, MMM je moc pěkná záležitost. Lidé i na pomalejší běžce křičí jmény, až jsem se styděl za svůj výkon…