Když jsem byl ještě plavčíkem
pospíchal domů za tátou
před vraty stával s bičíkem
zda nepropásnu devátou.
Za pár let vracel se od slečny
od níž se vskutku nechvátá
odstup se jevil zbytečný
a jenom pro smích devátá.
S podzimem přišly deprese
srdce i boty od bláta
hlava ta stěží unese
že se zas blíží devátá.
Včera jsem vyběhl s čepicí
má cesta sněhem zavátá
a v dáli stáli četníci
již nastávala devátá.
Stejně dnes opět půjdu ven
vstříc tmě s mlhou nasátou
v uších mi zazní Beethoven
každý má svoji Devátou.
Jen úsměv zmary překazí
na cestu jistě se ptáte
nežli jen stále stýskat si
lépe se vracet po páté…
Slovy mého syna: “Devítka je jen šestka s bříškem nahoře.” Tak jenom doufám, že se toho hesla nechytne někdo z vlády, pak by se i z běhu na 24h mohl stát slušný etapák. 🙂
Pěkná básnička! 🙂
Co to?
To jsou jen takové personifikované asociace na téma běžeckých i jiných nočních návratů zakomponované do formy sociálně lyrickoepické poezie. Zkušenější čtenáři zajisté naleznou paralelu na současná mimořádná protiepidemická opatření. Nicméně i tak není snadné určit na jakou stranu barikády se autor staví a co tím vším vlastně myslel. Anebo zda vůbec myslel…