www.ultrapulmaratonec.cz

Výlet do Řecka se blíží jak další uzavřený úsek dálnice D1. Je mi jasné, že moje výkonost přes usilovný trénink mne k favoritům závodu řadit nebude, ale i roli nosiče vody ve hvězdném týmu je třeba obsadit. A nikde není řečeno, že nemůže jít o vodu, která prošla varem, že? A co kdyby se do ní ještě přidal ječný slad, chmel a kvasnice? pokračování…

Po nepovedené etapě se opět rozhodnu přesunout do Beskyd. Už se stmívá, ale tělo je po odpoledním maratonu vždy do noci poměrně akční. Alespoň během cesty na Čeladnou vymyslím hezký podtitul: 7 dní a 7 nocí. Přesně tak se jmenovala jedna z prvních českých komerčních počítačových her. Hlavní postava měla za úkol postupně sbalit 7 dcer jistého milionáře a strávit s nimi následující noc. Do zítra je třeba provést restart, ať se alespoň do cíle dalších etap dostanu v rozumném čase. Nyní se to zdá nemožné, ale podobně to měl i hrdina ze zmiňované hry, kdy například musel získat dívku která, řečeno slovy Bohumila Hrabala, vyznávala jen lásku lesbickou. A to, jak jistě uznáte, také nebyl snadný úkol. pokračování…

Moravský ultra maraton je týdenní etapový závod s centrem v Lomnici u Tišnova slavící letos 25. výročí založení. Během 7 dní musíte absolvovat 7 maratonů po místních kopečkách, přičemž převýšení každé maratonské etapy je téměř 1000 m. Speciální autobus vás vždy odpoledne odveze do některého z okolních měst, kde dostanete mapu a přes 6 občerstvovacích kontrol se musíte dostat do cíle v zázemí místní školy. Poslední závody sice naznačovaly, že jarní forma zmizela jak peněženka z otevřené kabelky v mhd, ale jako příprava na zářijový výlet do Řecka je určitě vhodné závod absolvovat. pokračování…

Po loňské premiéře na oběhnutí Krkonoš za jednu noc jsem se na pokračování krkonošské pohádky těšil jak děcko na pokračování Krkonošské pohádky. Bohužel vše nakonec bylo zcela jinak, než jsem si představoval. A to jsem do cíle přiběhl jako první ve svižném tempu 4:50 min/km. Nejraději bych si to celé schoval doma pod peřinou, ale trochu se vzmužím a do toho kyselého jablka veřejně kousnu. pokračování…

Před několika lety jsem se stal dobrovolným dárcem krve. Sice mne někteří běžci od počínání odrazovali, že prý jehla v žíle má význam, jen pokud následně přitéká okysličená krev zpět. Nejsem však nějaký profesionální cyklista s ambicemi přijímat polibky od francouzských hostesek, tedy jsem u dárcovství zůstal a celkem pravidelně za tím účelem docházím do Thomayerovy nemocnice v Krči. Vždy si říkám, že třeba se těch 450ml červené tekutiny dostane zrovna k běžeckému kolegovi panu Pirkovi, který ve vedlejším ústavu hraje již léta srdcové šachy. pokračování…

Když už jsem dostal vytoužené startovní číslo na Spartathlon – 331, řekl jsem si, že je třeba běhat i delší závody než nějaké „stovky“. Poslední květnovou sobotu jsem tedy hodlal strávit ve Stromovce, kde se na okruhu měřícím necelé 2 km soutěží v počtu naběhaných kilometrů během 12 hodin. Plán byl, jak už je u mne tradiční, trochu nestandardní. Začít celkem rychle, pokusit se zaběhnout vytoužený mezičas na 100 km (pod 8 hodin) a následně se nějakým šnečím tempem držet na trati až do závěrečného výstřelu. Realita však nakonec byla poněkud jiná. pokračování…

Loštice, městečko ležící mezi Mohelnicí a Olomoucí, jsou pravým královstvím tvarůžků. Ze dvou velkých továren zůstala dnes už jen jedna, ale i tak můžete ochutnat v několika místních restauracích tvarůžky na mnoho způsobů, v místně cukrárně dokonce v podobě tvarůžkové zmrzliny, či ve velké prodejně firmy AW nakoupit dietní pochoutku s desítkou nejrůznějších příchutí v nepřeberném množství balení. A kromě tvarůžků se zde běhá ultramaraton Borák, pořádaný jako oficiální Mistrovství České republiky v ultratrailu. Na běžce čeká šest lehce zvlněných, čtrnáctikilometrových okruhů. pokračování…

Na pražský maraton jsem se letos chystal již po 14. No, chystal… V pátek před maratonem se na západě Německa koná mezinárodní burza sběratelů pivních suvenýrů, což je pro mne také tradiční akce. Kombinaci 1500 km strávených v autě se spaním na karimatce na parkovišti jsem loni moc nedal a maraton si hodně protrpěl v čase 3:18, včetně pětiminutové návštěvy kadibudky. Letos už mám těch maratonů odběháno docela dost, proto jsem se rozhodl napsat na organizátory z RunCzech, zda nechtějí amatérského vodiče na 3 hodiny a závod si tak následně více užít. Záhy přišla strohá odpověď, že mají vodičů celou kupu a mne rozhodně nepotřebují. pokračování…

Na Spartu jsem jel poprvé s tátou v květnu roku 1986 a viděl vítězství 2:1 nad tehdejším Dynamem České Budějovice. Určitě to byl jeden z největších zážitků mého dětství. A po letech se vlastně nic nezmění. Koncem září zabalím do batohu šálu, dobré boty, dám si v holešovické restauraci Mělník pár piv a vyrazím na Spartu. pokračování…

Polovina houbařů z Prahy vyráží za svými úlovky do tajemných míst zvaných Brdy, což jsou lesy ležící na západ od našeho hlavního města. Vstupní branou je městečko Mníšek pod Brdy, jehož název hezky parafrázoval ze svého německého exilu Karel Kryl, když psával z Mníšku pod Alpou. Já jsem do Brd zavítal v sobotu za absolvováním premiéry na slavném padesátikilometrovém závodu, zvaném Brdská stezka, který se letos běžel po padesáté a údajně i naposledy. pokračování…